Petra Bieleszová: Chci porážet všechny soupeře, máme na to.

Petra Bieleszová - kapitánka žen, v minulosti také kapitánka juniorek a dorostenek, pravé křídlo v základní sestavě, hroťák v oslabení (pokud není sama vyloučená), hlavní střelec v přesilovce, magor kádru, Gorol atd., atd. Pojďme se jí podívat na zoubek a trochu ji vyzpovídat.

Ahoj Peti, pojďme si zrekapitulovat tvou, myslím, že můžeme říct, úspěšnou florbalovou kariéru. Není žádným tajemstvím, že jsi své florbalové začátky prožívala v sousedském klubu Coyotes Jablunkov. Jak ses k florbalu dostala, jak se ti na začátku dařilo, co tě přimělo přejít do Ossika a jak jsi vnímala první tréninky po přestupu v tehdejším dorosteneckém věku?

Na florbal jsem se dostala na základce přes paní učitelku z tělocviku. Pamatuji si to živě (smích). Přišla k nám k obědu v jídelně a zeptala se nás, jestli nechceme přijít na trénink ke Coyotům do Jablunkova, že shání hráčky. Tak jsme řekly, že jo a několik holek to šlo zkusit. Jak se mi na začátku dařilo si nepamatuju (smích). Hlavně mě to bavilo už od začátku a byla jsem tak nějak zvyklá z ulice, když jsme hrávali hokej (smích). Můj přechod do Ossika způsobilo nejspíš to, že se Coyotky začaly rozpadat, holkám nevycházely tréninky, a pak jsme tréninky přestali mít úplně. Takže jsem v létě chtěla skončit. Pár spoluhráček už ale přešlo do Ossika a přemlouvaly mě, abych šla s nimi. Tak jsem šla a zkusila to. První tréninky byla změna… k lepšímu (smích). Hlavně nás bylo více, takže ty tréninky byly záživnější. A zase mě to nakoplo.

V Ossiku jsi již tedy už šestým rokem. Jak hodnotíš předchozích pět let?

Předchozích pět let bylo vzestupných. Začínali jsme téměř z ničeho a každým rokem jsme se posouvaly a sbíraly jsme zkušenosti. Začínala jsem v dorostenkách, kde jsme hrály Slezskou žákovskou ligu. Ta se hrála proti klukům, skončily jsme třetí. Potom jsme hrály už ligu dorostenek. Některé z nás trénovaly i za ženy, kde jsme taky sbíraly hodně zkušeností. Všechno jsme pak mohly zkoušet v těch dorosteneckých zápasech, kde bylo všechno pomalejší. Pak následovaly zápasy za ženy a až pak juniorky. Takže se to tak střídalo (smích).

Také jsi byla několikrát zvolená jako kapitánka dorostenek, juniorek a následně i jako kapitánka žen, to ostatně i tuto sezónu. Jak vnímáš, že už po několikáté figuruješ v týmu jako „lídr“?

Jsem ráda, že mi holky i tréňa v tomhle věří a ještě pořád mě schvalují. Ale neberu to jako něco víc, prostě mám pravomoc hádat se s rozhodčíma (smích).

Teď se pojďme zaměřit na nejbližší události jak minulé, tak nadcházející. Minulou sezónu jste vy – ženy měly premiéru v 1. lize žen. Jaký to byl rozdíl oproti 2. lize, kterou třinecké ženy hrály od vzniku klubu? A jak hodnotíš předešlou sezónu?

Rozdíl to byl určitě velký. Hlavně první zápas byl pro nás ledová sprcha a musely jsme si určitě zvyknout na vyšší tempo, tvrdší souboje, delší hrací čas. Předešlou sezónu hodnotím úspěšně. Myslím, že jsme překvapily – nejvíc možná samy sebe. Určitě nás všechny mrzí, jak jsme dopadly v play-off, že jsme to nedotáhly trochu dál. Rozhodně jsme na to měly. Ale zase to jsou ty zkušenosti, které letos můžeme využít.

Jaké máš vyhlídky na tuto sezónu?

Samozřejmě bych chtěla skončit co nejvýš to jde a všechny soupeře porážet. Už jsme bohužel prohrály v prodloužení, ale zatím byly všechny zápasy hodně vyrovnané, nebo jsme měly lehkou převahu. Myslím, že když se budeme soustředit na každý zápas a dávat do něj všechno, tak máme na to, abychom vyhrávaly.

Jak náročná byla podle tebe letní příprava?

Měly jsme takovou vzestupnou obtížnost. Začínaly jsme, nechci říct z lehka, ale dalo se to. Ke konci pak pan trenér přitvrdil a z tréninků jsme chodily pořádně zbořené (smích).

Úvodní ligový zápas jste hrály s nováčkem ligy Havířovem. Proti tomuto týmu se vám v minulosti podařilo několikrát vyhrát i s vysokým rozdílem skóre.  Teď jste ale vyhrály až v prodloužení 6:5. Co se stalo?

Havířov se na nás asi lépe připravil. Už jsme je porazily týden před tímhle utkáním a myslím, že se z toho poučily. Hlavně v tom zápase hodně běhaly a místo toho, abychom my přidaly na rychlosti míčku, snažily jsme se udržet tempo s nimi a začaly jsme divočet. Takový styl hry nám úplně nevyhovuje, takže to podle toho potom vypadalo.

Tento víkend jste také bojovaly o čelo tabulky s Hradcem Králové před domácím publikem. Po první třetině jste vedly 3:1, ale nakonec to skončilo 5:5 a hrálo se prodloužení, po kterém se ve finále radoval Hradec. Řekneš nám něco víc k tomuto zápasu?

V zápase jsme bojovaly hodně s koncovkou. Připravily jsme si strašně moc šancí, ale malé procento z toho jsme proměňovaly, kdežto Hradec tohle umí fakt dobře. Už jsou taky v lize déle, mají šikovné hráčky, které umějí gól perfektně připravit nebo dát. A už podruhé nebo potřetí se nám stalo, že se uměly vrátit do zápasu, i když jsme vedly třeba o tři góly. V tomhle zápase jsme měly asi pětiminutový výpadek ve druhé třetině a Hradec opět ukázal, že toho umí využít. Dostali se do vedení a my je musely dohánět, což nás stálo zbytečné síly. Nakonec jsme nemohly ve třetí třetině dát vítězný gól, i když šance byly. Prodloužení se pak hrálo 4 na 4 kvůli vyloučeným hráčkám. Jejich vítěznou střelu jsme si nepohlídaly.

Blíží se zápas s extraligovými Panthers Praha, se kterými se utkáte v rámci Poháru Českého florbalu žen. Jsi ráda, že los padl zrovna na ně? Jaké máš pocity ze zápasu a co řekneš holkám v šatně před zápasem?

Za los jsem moc ráda, protože konečně hrajeme s někým ze západní části republiky. Je to asi poprvé, kdy hrajeme s nějakým pražským celkem, takže se na to těším. Snad to bude zase trošku jiný florbal. Pocity ze zápasu… No, těším se na to (smích). A co řeknu v šatně před zápase? SEŘEZAT! (smích)

Pravidelně nastupuješ v zahajovací sestavě. Jak vnímáš tuhle skutečnost?

Jsem za to mooooc ráda (smích).

V zápise poměrně často svítí kombinace Liberdová-Bieleszová. Jak hodnotíš spolupráci s Nikis (Nikola Liberdová)? (poznámka redaktora: Nikis je hráčkou Třince, avšak má hostování v klubu Vítkovic a od začátku listopadu bude opět nastupovat pouze za tento extraligový tým v juniorské kategorii)

Podle zápisu to vypadá, že se nám hraje dobře a fakt se nám hraje dobře (smích). Myslím, že jsme taková útočná lajna a hlavně Nikis je typ hráče, který umí dát gól, což se vždy hodí.

A teď pár otázek jen na tebe…

Jsi spíš klidná osoba nebo nervák a vztekloun?

Jsem spíš klidná osoba, ale taky mi to někdy ujede (smích).

Jaký je tvůj florbalový cíl?

Přála bych si dostat se s Třincem do extraligy a hrát tam na nějaké slušné úrovni, nehrát druhé housle. Taky bych moc chtěla, aby se florbal v Třinci udržel, aby to bavilo všechny zúčastněné a aby z toho všichni měli radost.

Jsi typ hráče, který to raději vezme na sebe, nebo to ve finální fázi raději ještě nahraje?

Jak kdy. Když mám tu možnost, tak vystřelím. Ale ne vždy je to správně, takže se teď hlavně učím nebýt „pštrosík“ (smích).

Co tě motivuje?

Dobrý pocit z odmakaného zápasu nebo tréninku.

Máš nějaký předzápasový rituál?

Ne. Maximálně se napojím s lajnou (smích).

Máš nějaký florbalový vzor?

Nemám.

Spoluhráčky ti říkají Petard. Jak vznikla tahle přezdívka a nevadí ti?

Vadí mi. Nelibí se mi to, protože to zní jako retard (smích). Vzniklo to díky T9 na klávesnici v mobilu, kdy moje spoluhráčka psala SMS a chtěla napsat Peťa, T9 ji to ale přepsala na Petard. Ona si toho nevšimla, SMS odeslala a přezdívka byla na světě. Měli jsme z toho hroznou srandu, ale fakt se to chytlo a všichni mi tak začali říkat (smích).

Díky za rozhovor a přeji mnoho úspěchů.

Taky díky (smích).

Nikola Liberdová (vlevo) a Petra Bieleszová 

Častokrát na buly úspěšnější než soupeř.