Útočné řady mužského áčka vyztuží posila ze Slovanu Havířov. Z nejmladšího města v Česku přichází Tomáš Revenda.

Už své 600. utkání odtrénoval Jiří Kajfosz na lavičce Třince. Na který zápas vzpomíná nejvíce? Proč koučoval bez bot? Jirka se také podíval do věštecké koule a řekl nám, kde vidí třinecký florbal v budoucnosti. Jak jde skloubit rodičovství a prezidentování v klubu? To a mnohem více nám řekl trenér mužů a prezident klubu Jiří Kajfosz.
Jak dlouho strávíš přípravou na soupeře, s kterým máte hrát?
Tohle je hodně závislé na fázi sezóny. V základní části se soustředíme především na sebe. V tréninkovém týdnu se spíš věnujeme věcem, které chceme rozvíjet v naší hře, ale zařadíme také věci (např. rozehrávka, obrana,..), které víme, že se nám v následujícím zápase mohou hodit. Velký rozdíl je ale v play off, kde už jdeme po detailech a rozebereme si soupeře do šroubku. U videa si ukážeme na specifika hry soupeře, zvyklosti klíčových hráčů, standardky, přesilovky. Taková příprava zabere klidně 10-15 hodin. Tady už také veškerý tréninkový proces podřizujeme sérii, kterou právě hrajeme.
A jak dlouho hodnocením po skončení zápasů?
Bezprostředně po skončení zápasu, který prohrajeme, zápas obvykle nehodnotím. Vzhledem k ne pozitivním emocím je to v daný moment k ničemu. Všechny zápasy si pak rozebereme před následujícím tréninkem. Pokud máme video ze zápasu, tak příprava rozboru trvá cca 5-6 hodin a samotný rozbor s hráči půl hodiny.
Je rozdíl v čase, když hrajete venku, a když hrajete doma?
Záleží, kolik podkladů z daného zápasu mám k dispozici. Výhodou domácích zápasů je to, že máme vždy kvalitní video a slušnou porci detailních statistik.

Spolupracuješ jako trenér mužů i s trenéry nižších kategorii a vyhlížíš si talenty do mužské kategorie?
Je naší strategií, že se snažíme stavět elitní týmy převážně na vlastních odchovancích, takže se samozřejmě snažím mít přehled. V nejužším kontaktu jsem s trenéry juniorů Gorňasem (Dominik Gorný, pozn. red.)
a Ščigim (Petr Ščigel, pozn. red.), jelikož se naše kategorie úzce prolínají. A možná to někoho překvapí, ale mám docela přehled také o šikovných hráčích z nejmladších kategorií např. starších žáků či mladších žáků.
Vrátím se zpátky do sezony 2021/2022, jak bylo náročné kluky namotivovat, když se dvě sezony předtím nedohrály, aby do této sezony dali všechno, a že už žádné vypnutí soutěží nenastane?
Jelikož jsme v době zastavení soutěží byli poslední krok od postupu do Národní ligy, srazilo to asi nás všechny. Ve středu v noci jsme vyhráli rozhodující 5. zápas v Brně a ve čtvrtek ráno se soutěže zastavily. Scházelo vyhrát poslední sérii proti Krnovu. Bohužel jsme se po restartu soutěží už v původní sestavě nesešli, jelikož se někteří rozhodli s florbalem nepokračovat. Jsem hlavně ale rád, že tyto okolnosti neměly větší dopad na odliv dětí.
V letošní sezoně jsi odtrénoval už své 600. utkání. Vybaví se ti nějaký zápas a rád na něho vzpomínáš?
Je toho za tu dobu fakt dost :). Specifický byl ten poslední zápas mužů před Covidem v Brně. Hrálo se už bez diváků, takže jsme si na tribuně alespoň rozvěsili náhradní sadu dresů místo fanoušků. Byl to emotivně hodně silný zápas. Filda si v poslední třetině roztrhal botu, tak jsem mu narychlo půjčoval svoji a zápas dokoučoval naboso. Mělo to všechno. Super byl také samozřejmě domácí Pohárový zápas proti Tatranu Střešovice, kde STaRS praskal ve švech nebo loňský poslední postupový zápas s Blanskem.
Podstatnou porci zápasů z tohoto čísla, ale tvoří také zápasy žen. Tam se mi vybavují třeba začátky ve 2.lize, kdy jsme jezdívali na zápasy v 6+1. Z té úspěšnější éry pak první semifinále play off proti Hradci, 2.místo na MČR s Juniorkami v Turnově (ne Trutnově!) a nakonec můj poslední zápas po 12 letech na střídačce žen a prohra v Liberci.

Čím si vysvětluješ, že florbal v Třinci je tak populární a chodí na něho stovky diváků?
Myslím, že lidé, kteří dělají florbal v Třinci, ho dělají srdcem a s vášní. A tohle je hrozně nakažlivé. Budujeme tady prostředí pro celé rodiny, ne jen pro jednotlivce.
Chystáte pro diváky, fanoušky nějaké novinky, speciality?
Tohle je otázka spíš na Lukiho Kupczaka a lidi kolem něj. My s týmem mužů se hlavně snažíme nachystat vrcholnou formu na rozhodující část sezóny, abychom došli co nejdál, a fanoušky naší hrou co nejvíce bavili.
Teďka trošku osobnější otázka. Jak jde skloubit prezidentování v klubu, trénování, rodičovství a normální práce?
Čím dál tím hůř, bohužel. Nějak jsme za ty roky narostli. Z nadšené party týmu 10 žen a 2 trenérů je tu kolos o 300 hráčích a 28 trenérech s nejvyššími ambicemi, který vyžaduje hrozně moc času a energie. Největší výzvou pro mě nyní je doplnit organizační tým klubu o svěží mládí, které vnese do věcí novou energii. Nechceme, aby klub stál dlouhodobě jen na 2 nebo 3 lidech a začal stagnovat. Chceme, aby se rozšiřoval, aby bylo do jeho budování zapojeno co nejvíce talentovaných lidí a aby byl pro své okolí stále atraktivní.
Podívali jsme se do minulosti, představ si, že máš koulí a vidíš v ní budoucnost. Kde vidíš třinecký florbal za 5,10 let? A kde FBC Intevo Třinec?
Pořád ve STaRSu :).
Doporučil bys nám nějaký seriál, film, knihu, co jsi naposledy četl nebo viděl?
Jednoznačně „Moje dětské modlitbičky“ nebo „Kuřátko a obilí“. Včera jsem je při uspávání četl 3x.
Děkuji za rozhovor a přeji krásný den.