Janáč naskočil do svého prvního utkání za A-tým ještě jako junior 11. března 2017. Ve své premiérové sezóně stihl odehrát čtyři zápasy a připsal si jednu asistenci, kterou zaznamenal v úplně posledním utkání ročníku proti rezervě Orlové.

V dresu mužského týmu celkem odehrál 251 zápasů, ve kterých nasbíral 151 kanadských bodů za 95 branek a 56 asistencí. Mezi jeho nejvydařenější sezóny patří ročník 2022/23, ve kterém ve 28 zápasech pomohl týmu 14 góly a přidal dalších 9 asistencí.

Ve své poslední sezóně zaznamenal 10 kanadských bodů za tři branky a sedm asistencí.

Honzo, děkujeme za všechno a přejeme ti mnoho štěstí a úspěchů v další životní etapě!

Po deseti sezónách v A-týmu uzavíráš jednu velkou kapitolu. Když se ohlédneš, jaká byla?

Skvělá, na začátku bych neřekl, že si v A-týmu zahraju tolik zápasů, poznám tolik nových lidí a že mne to bude tak dlouho naplňovat.

Co se v klubu za těch 10 let změnilo nejvíc?

Nejvíce se změnilo pochopitelně složení kabiny, ale když se nebudu soustředit pouze na muže, tak se změnil přístup, image, ambice, profesionalita a určitě ještě spoustu dalších věcí, na které jsem zapomněl. Všichni členové klubu by měli být vděční za to, jaké vedení tady máme.

Který ročník byl pro tebe nejzásadnější?

Nezapomenutelný ročník je postup z Divize do Národky a celé tomu předcházející playoff, tam mne to moc bavilo a hrálo se mi skvěle, parta byla perfektní a všichni šlapali jeden za druhého.

Byl moment, kdy jsi zvažoval, že skončíš dřív?

Chtěl jsem skončit už rok zpátky, ale když jsem se dozvěděl, že roli hlavního trenéra přebírá Honza Mieszek, rozhodl jsem se to ještě protáhnout.

Během svého působení jsi zažil několik trenérů i generací spoluhráčů. Kdo nebo co tě během kariéry ovlivnilo nejvíc?

Nejvíce mne ovlivnili někteří mí trenéři, když jsem přišel do Třince v dorostu, moc jsem nehrál, proto jsem neviděl ani budoucnost v A-týmu. První, kdo mi dal nějakou větší šanci byl právě Honza Mieszek, hrálo se mi pod ním skvěle, dal mi větší roli než kdokoliv před ním (i protože nás v týmu nebylo moc :D), líbily se mi jeho praktiky a důraz na práci během tréninků. Dalo by se říct, že jsem ho nějakou dobu vnímal i jako můj sportovní vzor.

Druhá postava je logicky klubová legenda Jirka Kajfosz, který ve mne stejně jako Mieszo něco viděl, čehož jsem si moc vážil a snažil jsem se mu to vracet přístupem k tréninkům. Kajfi je trochu jiný než Mieszo, více se zaměřuje na taktiku, video, strategii, gameplan, a to je jeden z důvodů, proč je tak výjimečný trenér.

Oběma moc děkuji.

Co ti florbal a působení v našem klubu daly do života mimo samotné sportovní výsledky?

Nejvíce bych vypíchnul asi vztah ke sportu a k pohybu. Kromě toho samozřejmě nespočet kamarádů, vtipných momentů, ale na druhou stranu i uvědomění si, že bez tvrdé dřiny a bolesti většinou nedorazíte k touženému cíli.

Když se dnes ohlédneš zpátky, je něco, co bys ve své kariéře udělal jinak?

Asi bych více makal, vždycky to jde víc a děláte to jen pro sebe, někdy to pro mne sice bylo náročnější, přemlouval jsem se do toho, ale mohl jsem přidat.

Co bys na závěr vzkázal fanouškům, kteří tě během těch deseti let podporovali?

Vzkázal bych jim, že už jsem viděl hodně fanouškovských základen jiných klubů a můžu vám říct, že jste opravdu nejlepší. Choďte dál podporovat Třinecký florbal, protože tady máme něco speciálního, a to si musíme chránit. Když mluvím o něčem speciálním, tak nemůžu zapomenout zmínit Kubu Lance, který nás podporuje i když je zbytek haly potichu. Takže všem moc děkuji.