Ondřej Drong se do Třince z Havířova vrátil v covidové sezóně 2020/21. V ní nastoupil do všech tří utkání a připsal si dvě asistence.

V dresu mužského A-týmu celkem odehrál 158 zápasů, ve kterých zaznamenal 154 kanadských bodů za 59 branek a 95 asistencí. Zároveň drží jeden klubový rekord. V sezóně 2022/23 vstřelil 13 branek v přesilových hrách, což se dosud žádnému jinému hráči nepodařilo.

Ve své poslední sezóně s kapitánskou páskou nastoupil do 38 utkání. V nich vstřelil 12 branek a dalších 28 připravil pro své spoluhráče.

Ondra se s třineckým florbalem neloučí úplně. I nadále ho budete moci vídat v dresu B-týmu.

Ondro, děkujeme za vše. Přejeme ti hodně úspěchů v béčku i v osobním životě!

Ondřeji, po šesti sezónách v A-týmu a roce v roli kapitána se loučíš s kariérou. Co v tobě převažuje – úleva, dojetí, nebo spíš hrdost?

Ahoj, bezprostředně po posledním utkání s Otrokovicemi to bylo jednoznačně dojetí a hrdost. S odstupem času ve mně převládá nostalgie, celá moje florbalová cesta mi přinesla strašně moc přátel a nezapomenutelných zážitků

Jak těžké bylo tohle rozhodnutí ukončit kariéru? Narážím na to, že před sezónou jsme také spolu dělali rozhovor a tam sis tu otázku vůbec nepokládal, že bys měl po sezóně končit.

Pamatuji si tu otázku před sezónou moc dobře a pravdou je že už tehdy jsem byl s trenéry domluvený že tohle bude můj „Last dance“, nicméně jsem na to během sezóny vůbec nemyslel. Snažil jsem se udělat maximum pro Tým ať už na hřišti nebo mimo něj.

Když se ohlédneš za šesti sezónami v A-týmu, na co budeš vzpomínat nejraději?

Jednoznačně postup do národní ligy a poslední sezóna s Céčkem na ruce. Ta postupová sezóna byla nádherná jízda od začátku až do konce, a to od A do Z. Ať už to byla ta parta v kabině, průlet play off bez ztráty zápasu nebo následné oslavy.

A co se týče té loňské sezóny tak tam se mi potvrdilo, že správná parta v kabině je základ každého sportovního úspěchu, hodně kluků, ke kterým jsem měl osobně velmi blízko a tvořili jádro v kabině před sezonou skončilo a měl jsem docela obavy, jak to bude vypadat, jak se ta kabina stmelí po příchodu nových hráčů (viz Franta Kyc, se kterým jsem do té doby měl čest jen jako soupeř a na posledním zápase, kdy jsme hráli proti sobě jsem mu „omylem“ roztrhl dres :D).

Nakonec byly naštěstí mé obavy mylné a ta kabina se postupně v základní části semkla způsobem jakým jsem si ani neuměl představit. Opravdu jsme šlapali jeden za druhého a byli jsme kousek od senzace, to mě bude ještě i po kariéře štvát pěkně dlouho a bylo z toho loučení se slzami smutku, a ne štěstí, jak jsem si vysnil. Zároveň sezóna s céčkem na ruce, to pro mě znamená hrozně moc a individuálně co se týče bodů se mi poslední sezóna taky poměrně povedla. Takže tyto dvě sezóny mají v mém Třineckém srdíčku speciální místo.

Nosil jsi také kapitánskou pásku. Co pro tebe tahle role znamenala?

Zodpovědnost, i když se může zdát, že je florbal amatérský sport a přeci jen nejsme profíci, tak i přesto jsem nečekal, jak zodpovědná tahle role bude. Být spojkou mezi trenéry, vedením a hráči i na takové úrovni bylo místy náročnější, než jsem čekal. Najednou jsem chtě-nechtě vnímal obrovskou zodpovědnost, když se zrovna nedařilo, nebo byl jen horší nebo menší účast na tréninku, nebo jsem měl já osobně slabší herní období tak nad vším tím člověk najednou začne přemýšlet jinak. Cítil jsem tu zodpovědnost za to, tyhle chvíle, které přijdou v každé sezóně co nejrychleji a nejefektivněji otočit zpátky tím správným směrem.

Zároveň jsem si to ale i užíval a ta role mě strašně moc bavila.

Kabina se za těch šest let hodně proměnila. Jaké bylo sledovat příchod mladších hráčů a předávat jim zkušenosti?

Bylo to skvělé, vidět že třinecký florbal dokázal rok co rok stavět primárně na odchovancích je skvělá vizitka klubu. Zapracování hráčů bylo fantastické sledovat i když tohle je primárně na trenérech. Do kabiny zapadl perfektně každý z mlaďasů a těším se až se na ně budu v této sezóně koukat z tribuny.

Jaké jsou tvoje první týdny bez pravidelných tréninků? Zůstaneš u florbalu?

Snažím se pořád aspoň jakž takž udržovat, není úplně jednoduché rychle zlenivět po tolika letech :D. Ale rozhodně trávím více času s rodinou.

U florbalu zůstanu v B-Týmu.

Co bys na závěr vzkázal fanouškům, kteří tě během kariéry podporovali?

Nejen za mě, ale myslím že za celé Áčko bych chtěl všem nesmírně poděkovat za podporu. Je úžasné že na nás pravidelně chodilo cca 200 lidí. I když to možná někdy nevypadalo, tak je vaše podpora pro třinecký florbal naprosto stěžejní a každý jeden hráč si ji nesmírně váží. Takže vám ode mě patří jedno velké DÍKY.