V třineckém dresu Nela odehrála dvě sezóny. V sezóně 2021/22 nastupovala v první lize dorostenek. O rok později už postoupila do juniorské kategorie, kde si ve dvanácti zápasech připsala třináct branek a pět asistencí.

Poté přestoupila do Vítkovic, kde si v jednapadesáti zápasech připsala celkem padesát kanadských bodů. V poslední sezóně navíc v juniorské kategorii nosila kapitánské céčko. Ve vítkovickém dresu zasáhla také do jednoho utkání ČEZ Extraligy, a to právě proti Třinci.

Nelo, přejeme ti hodně úspěchů v třineckém dresu!

Přinášíme vám také první rozhovor s novou hráčkou ženského týmu.

Po třech sezonách ve Vítkovicích se vracíš zpět do Třince. Jaké byly tvoje první pocity, když bylo jasno, že se vracíš domů?

Určitě jsem měla radost. Třinec je pro mě pořád domov a klub, kde jsem s florbalem začínala, takže jsem se na návrat těšila. Zároveň jsem byla zvědavá, jaké to po třech letech bude zase být součástí třineckého týmu.

Co pro tebe osobně znamená vrátit se do mateřského klubu

Znamená to pro mě hodně. V Třinci jsem strávila velkou část svého dětství, takže k tomu klubu mám silný vztah. O to hezčí je, že se můžu vrátit zpět s mnoha novými zkušenostmi a snad využít všeho, co mi tři roky ve Vítkovicích daly.

Když ses před třemi lety vydávala z Třince do Vítkovic, představovala sis, že se jednou vrátíš a zahraješ si za Třinec nejvyšší soutěž?

Upřímně jsem nad tím tehdy asi tolik nepřemýšlela. Odcházela jsem hlavně proto, že jsem se chtěla florbalově posunout a vyzkoušet si něco nového. Samozřejmě možnost, že se jednou vrátím, tam určitě někde byla. Teď se ale těším, že si za Třinec budu moct zahrát v nejvyšší soutěži.

Co tě nakonec přesvědčilo, že právě teď je správný čas na návrat?

Sešlo se toho víc. Skončila mi juniorská kategorie a zároveň mě čeká maturitní ročník a přijímačky na vysokou školu. Dojíždění do Ostravy bylo časově dost náročné a skloubit florbal se školou a vším ostatním pro mě bylo čím dál těžší. Škola je pro mě důležitá i s ohledem na budoucnost, takže jsem cítila, že právě teď je správná chvíle vrátit se domů. Zároveň mám radost, že můžu ve florbale dál pokračovat na nejvyšší úrovni právě v Třinci.

Co ti tři sezony ve Vítkovicích daly po hráčské stránce?

Určitě obrovské množství zkušeností. Myslím, že jsem se posunula jak po technické stránce, tak v herním myšlení. Zároveň jsem si zvykla na větší tempo hry a nároky. Jsem vděčná, že jsem mohla tři roky působit právě ve Vítkovicích a trénovat a hrát v tak kvalitním prostředí, které mě nutilo se pořád zlepšovat.

V čem ses podle sebe za dobu působení ve Vítkovicích nejvíce posunula?

Asi bych neřekla jen jednu konkrétní věc. Myslím, že jsem celkově dospěla jako hráčka i jako člověk. Naučila jsem se větší samostatnosti, zodpovědnosti a taky si mnohem lépe organizovat čas. Hodně mi dalo i to, že jsem přišla do nového prostředí, musela se začlenit do nového kolektivu a poznala spoustu skvělých lidí, se kterými jsem si vytvořila přátelství i mimo florbal.

Jakou největší zkušenost si z Vítkovic odnášíš?

Těžko bych vybrala jen jednu, ale mezi ty největší pro mě určitě patří poslední sezóna, kdy jsem byla kapitánkou juniorek. Byla to pro mě nová role, díky které jsem se naučila více vnímat fungování celého týmu a nejen svou vlastní roli. Nesla s sebou větší zodpovědnost, hodně komunikace s hráčkami i trenéry a také různé organizační věci. Myslím, že právě tahle zkušenost mi dala opravdu hodně.

Je něco, co se v Třinci za ty tři roky změnilo a co tě po návratu překvapilo?

Když jsem z Třince odcházela, byla jsem ještě mladší, takže jsem fungování ženského týmu ani klubu celkově nevnímala tak detailně. Teď je určitě znát, že se za tu dobu spousta věcí posunula, ať už jde o vedení, novou identitu nebo třeba klubového maskota, který mě po návratu asi překvapil nejvíc. Proměnilo se samozřejmě i složení týmu a jsou tady holky, se kterými jsem se dříve neznala. Zároveň je příjemné, že spoustu lidí pořád znám, takže jsem neměla pocit, že přicházím do úplně cizího prostředí. Teď si spíš postupně zvykám na to, jak tým funguje.

Jak moc se těšíš na zápasy před třineckými fanoušky?

Těším se opravdu hodně. Třinečtí fanoušci jsou skvělí a vím, že chodí tým podporovat a dokážou vytvořit výbornou atmosféru. Zároveň pro mě bude speciální zase hrát doma před rodinou, kamarády a lidmi, kteří mě znají odmala.

A máš pro ně nějaký vzkaz?

Doufám, že nás budou chodit podporovat v co největším počtu a že jim během sezóny uděláme co nejvíc radosti. Jejich podpory si moc vážíme a doufám, že společně zažijeme spoustu hezkých florbalových momentů.