Martine, začnu trošku ze široka. Kdo vlastně Martin Stryja je?

Těžká otázka na začátek. Když to vezmu z té sportovní stránky, tak Martin Stryja je momentálně velký fanda florbalu. V minulosti jsem se k tomu dostal přes fotbal a futsal, ale to už je historie.

Co vás přivedlo zpět do toho sportovního prostředí, protože jak jste říkal, tak jste působil ve futsalu a teď vlastně po pár letech se vracíte do florbalu.

Už jsem nepočítal s tím, že se budu v jakékoli podobě ke sportu vracet. Do florbalového prostředí jsem se dostal vlastně náhodou v roce 2018, kdy jsem k florbalu přivedl svou tehdy desetiletou dceru. A od té doby se vlastně jako rodič a fanoušek kolem třineckého florbalu tak nějak motám.

Co vás vedlo k tomu stát se generálním manažerem třineckého florbalu? Vy jste říkal, že jste přivedl dceru k florbalu, ale ta chytá za Ostravu. Proč zrovna Třinec?

Třinec je samozřejmě mé srdcové město. Tady jsem se narodil, tady bydlím, žiju a tady mě florbal baví. Důvodem, proč jsem kývnul na nabídku generálního manažera, bylo jednoznačně to, že za období, kdy jsem přišel s florbalem do styku, jsem v prostředí florbalového klubu v Třinci poznal spoustu skvělých lidí, kteří florbal milují a téměř denně odvádějí spoustu práce, bez nároku na nějaké větší ohodnocení. To mě přimělo k tomu, že když jsem dostal nabídku na vedení třineckého klubu, dlouho jsem neváhal.

Co se týká mé dcery Kačky, přestože v současné době chytá v Ostravě, je stále kmenovou hráčkou Třince. Do Ostravy odešla na hostování po dohodě s vedením třineckého klubu proto, že dívčí složka v době, kdy odcházela, tady nebyla ještě dobudovaná a nebyla perspektiva nějakého dalšího postupu. Takže zatím sbírá zkušenosti v Ostravě, ale určitě se vrátí zpátky.

Vy jste před 20 lety zastával stejnou funkci ve futsalovém týmu a přivedl jste tým do nejvyšší soutěže. Jak na tuto éru futsalu vzpomínáte?

Pro mě to určitě byla skvělá éra, protože v té době to byla taky stejně zapálena parta lidí, která pro futsal dělala první, poslední. Pamatuji si, jak jsme v hale trávili prakticky celé dny. Bylo to o nadšení, o nasazení a taky bez nároku na nějakou odměnu. Dělali jsme to všechno zdarma a dělali jsme to, protože jsme byli nadšenci. Takže možná právě proto se nám povedlo dostat futsal v Třinci na tu nejvyšší úroveň. Ale pak se mi stalo nejspíš úplně to stejné, co teď Jirkovi Kajfoszovi. To byl takový ten syndrom ani ne vyhoření, ale bylo toho strašně moc a zanedbával jsem rodinu, zanedbával jsem dceru, proto jsem skončil.

Je nějaký hlavní rozdíl mezi florbalovým a futsalovým prostředím?

Když jsme zakládali futsalový klub, bylo to o tom, že jsme byli prakticky jen parta kluků, kteří chtěli hrát a chtěli to hrát dobře. V té době to bylo jen o mužích a pak chvilku fungovali dorostenci. Takže tam to bylo jen o malé skupině lidí. Z tohohle pohledu je florbalový klub teď už obrovská organizace, která čítá skoro 350 lidí a systém fungování je daleko složitější, náročnější a vyžaduje mnohem více energie a času.

Jde vůbec přenést něco z toho futsalu do florbalu?

Pokud se jedná o fungování a řízení klubu, dají se přenést např. zkušenosti z jednání se sponzory a partnery. Dále si netroufám oba sporty srovnávat, je to přece jen už mnoho let, a spoustu věcí se změnilo.

Pojďme od minulosti k přítomnosti. Vy jste dneska 20 dní generálním manažerem Třineckého FBC. Co je vaší první prioritou ve funkci?

Své priority mám srovnané v pořadí – lidé v klubu – hráči a hráčky – rodiče a příznivci. Za nejdůležitější považuji vytvořit příjemné a motivující prostředí pro lidi, kteří v klubu působí, ať už jsou to trenéři, nebo lidé zajišťující chod klubu. S růstem a rozvojem klubu přichází stále více práce a povinností, proto je velmi důležité, aby tito lidé měli pro svou práci vytvořené co nejlepší podmínky. Za nejdůležitější považuji trenérskou složku. Jsou to lidé, kteří odvádějí neskutečný kus práce, bez nich by klub vůbec nemohl fungovat. A proto zaměření bude především na ně. Pokusíme se jim co nejvíc vylepšit podmínky, tak aby se v klubu cítili dobře. Věřím, že pokud budeme mít v Třinci kvalitní trenéry, budou spokojeni hráči, hráčky, rodiče a celé florbalové prostředí.

Takže je budete nějak dovzdělávat? Nebo budete chtít, aby byli stálí trenéři... Protože se u mládežnické struktury ti trenéři měnili?

Samozřejmě je tady snaha trenérský tým stabilizovat. Co se týká vzdělávání, myslím si, že to už tady dlouho funguje na dobré úrovni, do toho není třeba nějak zasahovat. Samozřejmě se budeme snažit podmínky pro vzdělávání zlepšovat. Mohlo by probíhat třeba i formou stáží, ať už u nás, nebo v zahraničí. Prostě tak aby trenéři, kteří mají zájem se vzdělávat, k tomu měli dobré podmínky a příležitosti.

Tak na stránkách jsme viděli, že už někteří trenéři vycestovali do Brna, takže už to vlastně funguje.

Ano, ono to běží, ale těch možností je daleko víc. Rádi bychom, aby trenéři načerpávali zkušenosti třeba i ve Finsku, ve Švédsku, abychom věděli, jak to tam chodí, jak tam k tomu přistupují a mohli přinášet ty zkušenosti k nám.

Jaké máte krátkodobé a ty dlouhodobé plány?

K těm krátkodobým cílům, řekněme v horizontu dvou let, patří postup mužského A týmu do 1. ligy a přihlášení týmu juniorek do celostátní juniorské ligy. Mezi dlouhodobější cíle pak řadím další stabilizaci ženského A týmu v extralize, kde bychom se v budoucnu chtěli pohybovat v klidnějších vodách středu tabulky, konsolidaci dívčí složky, kde jsou ještě určité generační rozdíly. Ale hlavně chceme být významnou sportovní značkou v regionu a přivádět ke sportu a florbalu stále více dětí, ze kterých budeme vychovávat nejen skvělé sportovce, ale hlavně silné osobnosti s pevnou vůlí a morálními návyky a zásadami.

Vy už jste to možná částečně řekl, ale co byste chtěl z minulého vedení, Jirka to dělal 8 let, změnit, zefektivnit, anebo prostě jenom vylepšit na tom chodu toho klubu?

K tomu musím říct, že Jirka s kolegy tady odvedli neskutečný kus práce. Prakticky z ničeho vypiplali klub, který dnes čítá skoro 350 lidí. Opravdu klobouk dolů! Já se v první řadě pokusím zapadnout do soukolí kvalitního týmu lidí a budu se snažit posunout klub zase o krůček dál. Tím, že jsme vyrostli do docela velkého klubu, znásobily se činnosti a povinnosti, které musíme vykonávat na denní bázi. To vyžaduje systematizaci, profesionalizaci a optimalizaci některých procesů ve fungování klubu. Na tom v současné době pracujeme. Hodně nám také chybí vlastní zázemí, ať už pro administrativní práci, nebo pro tréninky našich hráčů a hráček mimo hrací plochu.

Dále vidím prostor ke zlepšení např. v zatraktivnění prostředí při domácích zápasech, kde chybí třeba stánek fanshopu, VIP zóna, větší efekty, velkoplošná obrazovka v hale a podobně. Což je běh možná na dlouhou trať, protože my nevlastníme sportovní halu a můžeme tak pouze prosit provozovatele o součinnost. Velkým tématem je pro mě i doprava na venkovní zápasy, která se provádí vlastními auty hráčů a trenérů. I toto bych rád změnil. Zaleží však samozřejmě na finančních možnostech klubu.

O fanshopu jsme se bavili i s Jirkou. Má být nové logo, tím pádem se nerozšiřoval sortiment. Bude to i jedním s Vašich úkolu rozšířit fanshop?

Samozřejmě. Už na tom usilovně pracujeme. Máme předběžnou dohodu s firmou, která nám bude fanshop provozovat. Teď, jak jste zmínil, se připravuje nové logo a celkově merch.

Na začátku nové sezóny by mělo být vše připraveno a můžu prozradit, že naši fanoušci se mohou těšit na výrazné rozšíření sortimentu fanshopu.

FBC Třinec tady má kolem sebe hodně malých týmů. Jak chcete v tomto regionu rozvíjet tu značku FBC, aby z těch týmů tady mohli přicházet lidi, hráči, a nebylo to jenom o tom, že jsou z Třince, ale že jsou z Jablunkova, z Bystřice.

Cesta vede přes ty nejmenší. Plánujeme spolupráci s mateřskými a základními školami v regionu. Budeme pořádat turnaje, sportovní dny pro děti, nábory. Chceme mezi děti, jejich rodiče i učitele šířit povědomí o tom, že florbal je krásný, atraktivní a finančně nenáročný sport, který stojí, zato si zahrát právě u nás ve florbalovém klubu. Chceme v budoucnu sázet především na své odchovance. Máme trošku nevýhodu v tom, že nejsme univerzitní město, počítáme s tím, že hráči a hráčky nám budou odcházet na vysoké školy a podobně, s tím bohužel nemůžeme nic udělat, ale uděláme vše pro to, aby se k nám zase rádi vraceli.

Co podle vás dělá sportovní klub úspěšným? A to nemyslím jenom na hřišti jako výsledkově, že muži postoupí do první ligy, do extraligy, ale celkově dojem o úspěšnosti klubu.

Za mě jednoznačně, a to je i důvod, proč jsem kývl na nabídku, to jsou mezilidské vztahy, kvalita lidí a prostředí, které panuje uvnitř klubu. Budeme pracovat na tom, aby prostředí v klubu bylo příjemné, aby komunikace v trojúhelníku trenér-hráč-rodič byla vždy férová a upřímná. Klademe velký důraz na slova jako respekt, pracovitost, přátelství, podpora. Prostě ať z našich dětí rostou nejen dobří sportovci, ale i slušní a féroví lidé. Velmi důležitým předpokladem je budování pevného vztahu ve smyslu našeho mota více, než klub – rodina.

Poslední otázka, trochu na uvolnění. Kterou knížku, film, seriál byste doporučili čtenářům?

Já už jsem staršího data narození, takže co se týká filmů, mým oblíbeným je Gladiátor. Pokud jde o něco českého, tak třeba Teorie Tygra. Musím se přiznat, že čtu jen velmi málo. Ale pokud už po knížce sáhnu, tak například Vnitřní svět vítězů od Mariana Jelínka.

Já vám děkuji za rozhovor pro klubový web a přeji Vám hodně úspěchů v nové funkci.

Děkuji, děkuji moc.