Máte za sebou turnaj v Bratislavě. Jak ten turnaj celkově hodnotíte? Skončili jste na druhém místě.

Honza: Celkově turnaj hodnotíme spíše pozitivně. Na turnaj jsme nejeli s žádným konkrétním výsledkovým cílem. Už před turnajem jsme si řekli, že se chceme jít zápas od zápasu a soustředit se na svou hru, hlavně na dobrou obranu a trpělivou rozehrávku. Nakonec se nám podařilo postoupit až do finále, což bylo super ale samotné finále se nám vůbec nepovedlo, vůbec jsme se nedostali do hry, kterou jsme chtěli předvést.

Ukázal vám turnaj i nějaké negativní stránky?

Honza: Určitě jo. Na první dobrou je třeba říct, že jsme na ten turnaj jeli s nějakou myšlenkou a chtěli jsme si tam vyzkoušet určité věci, hlavně tedy rozehrávku a nové vazby v lajnách. Samozřejmě tam slabiny byly, vypíchl bych asi jednu, a to je držení koncentrace po celý zápas, občas se nám stávalo, že jsme vypadli z toho, co jsme chtěli hrát.

Vy jste na ten turnaj brali i nové hráče, jsou tři, a přibyli i junioři. Jak oni se zapracovali do toho týmu?

Honza: To pro nás bylo hodně důležité, jestli se nepletu, celkově bylo šest nových kluků, kteří v minulé sezóně za nás nenastoupili, takže to pro nás bylo hodně důležité, aby se otrkali v novém prostředí. Všichni kluci do kolektivu perfektně zapadli. Měli jsme tam i Filipa Czudka, který minulý rok byl ještě kádrově dorostenec.

Teďka se zeptám vás obou. Ty jsi, Tome, minulý rok dostal nabídku stát se asistentem, ty Honzo letos trenérem. Jak ty nabídky vlastně přišly?

Tomáš: V loni to nějak vyplynulo ze situace. Věděli jsme, že u mužů potřebujeme udělat krok dopředu, a to tím, že se rozšíří realizační tým. Aktivní hráčskou kariéru jsem ukončil, takže Kajfi přišel s nabídkou, abych mu dělal asistenta. Vzal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou, probral to doma a po úvaze, jsem si řekl, že to zkusím. Myslím si, že v dnešní době se ty čtyři oči na té střídačce opravdu už nosí a je to potřeba. Jeden člověk je na to málo. Takže dva je teď takový standard, ideál.

Honza: Začalo se to řešit skoro hned po vypadnutí se Šumperkem v semifinále, kdy se vlastně potvrdil Kajfiho konec, co se týče trénování. Já už jsem v průběhu sezony byl rozhodnutý, že s hraním budu končit a po určitých debatách jsem se rozhodl, že možnost trénování přijmu, konečné rozhodnutí padlo cca. 2 týdny po skončení sezóny. V minulosti jsem trénoval dorostence i juniory, vždycky mě to bavilo a musím říct, že v minulosti, když jsem provozoval obě role (hráč a trenér), tak byly sezóny, kdy mě trénování bavilo více, jak samotné hraní.

Sedí přede mnou dva bývalí kapitáni mužského Áčka. Bude to nějaký nový trend, že se kapitán vždy stane trenérem?

Tomáš: Dobrá otázka. Myslím si, že asi oba máme nějaké lídrovské schopnosti. Kapitáni jsou vždy nějaké osobnosti. Takže je to možná nějaký logický krok, že to trénování po té hráčské kariéře je jedna z možností. A jestli to bude dál, těžko říct, nového kapitána už máme zvoleného je to Ondra Drong, který taky v minulosti trénoval, takže kdo ví, může to být pokračující trend.

Může vám v něčem pomoct na střídačce to, že jste byli kapitáni a ten tým znáte zevnitř?

Honza: Myslím si, že jo. Je to důležité, že člověk na té střídačce ví, jak se ti kluci cítí v určitých situacích. Takže už si myslím, že víme, kdy je potřeba trošku zvýšit hlas, na druhou stranu, kde je potřeba trošku ty kluky uklidnit. Víte co, my ten tým známe hodně dobře, takže se budu opakovat v tom, že víme, kterého hráče je třeba více popíchnout nebo kterého je třeba více uklidnit při té hře.

Tomáš: Jo, já s tím určitě souhlasím. Pro mě to byla loni velká zkušenost, přejít z hráčského dresu do té teplákovky trenéra. Bylo to zvláštní, ale člověk opravdu vycítí ty emoce, kdy je potřeba něco říct, kdy raději neříkat nic, kdy zvýšit hlas. Víme, jak se ti kluci v daný moment cítí – sami jsme to zažívali. Takže ty zkušenosti z toho, že jsme tou kabinou prošli, určitě uplatníme a další věc je, že ten kádr fakt známe, ti mladí kluci nám vyrůstali pod rukama. Takže toto jsou určitě plusové body.

Vnímají vás kluci jinak, než jen „kapitána“? Že jste ještě větší autorita než ten kapitán?

Honza: To je dobrá a těžká otázka. Myslím si, že na to my dva asi neodpovíme. To je spíš otázka na kluky.

Tome, ty jsi bývalý bek, Honzo jsi útočník. Máte to i v té trenérské dvojici tak rozdělené, že ty Tome se více staráš o beky a ty Honzo o útočníky?

Tomáš: Ano je to tak kompetence jsme si rozdělili. Tím způsobem, už jsi to řekl, že já bych se měl spíše věnovat té obranné činnosti. Celkově oslabením. Mieszo naopak má zase ty útočné choutky. Takže ten bude více k útočníkům, přesilovkám. Ale jde to všechno ruku v ruce. Všechno se bude vždy komunikovat vzájemně. Dáváme tam můj pohled, od Miesza pohled. A vždycky z toho vznikne nějaký výsledek. Je to spolupráce obou.

Shodnete se většinou rychle nebo čekáte ostré debaty? Já bych tam poslal toho. Ne, já bych tam poslal toho.

Honza: Většinou od začátku té spolupráce si troufám říct, že na třeba 90 % chodu toho mančaftu máme podobný názor. A těch zbylých 10 % je o diskusi a argumentech. Vždycky jsme se nějak dohodli. Takže zatím nějaký konflikt úplně nevznikl a nemyslím si, že by měl vzniknout.

Tomáš: Tady 100 % souhlasím s Mieszem zaprvé se známe jako kamarádi, de facto tu kariéru třineckou jsme odehráli spolu v jedné lajně, takže ten pohled na ten florbal máme hodně obdobný. Názory máme víceméně taky podobné. Samozřejmě, že někdy to někdo vidí trošičku jinak, ale souhlas, 90 % máme asi stejný, 10 % vždycky je o nějaké debatě, která podle mě musí proběhnout v každém trenérském týmu.

Já už se přesunu na tuto sezonu, která nás čeká. Jaký je ten hlavní cíl této sezony?

Honza: Jak to říct? Jak to popsat úplně dobře? Určitě uděláme všechno pro to, abychom se dostali do finále, potažmo do první ligy a od té minulé sezóny udělali zase výsledkový pokrok. Ale ten prvotní hlavní cíl, je poctivě pracovat. S hráči jsme si už v květnu na první schůzi nastavili, že ten náš hlavní cíl bude, abychom na každém tréninku pracovali na 100 %. My klademe velký důraz na tréninkovou jednotku, trénink je prostě základní stavební kámen všeho, protože od práce na tréninku se následně odvíjí výsledky v zápase.

Tomáš: Výsledkové cíle jsme si dali víceméně tři, kromě toho, že opravdu bychom se rádi letos dostali do toho finále a udělali všechno pro to, abychom se příští rok pohybovali v první lize, tak máme letos přihlášený Český pohár, kde bychom se chtěli dostat určitě dál než v loňském roce, takže to je jeden takový nejbližší cíl. V základní části bychom se chtěli pohybovat na těch předních místech tabulky, abychom měli prostě tu nejlepší výchozí pozici do play-off a potom jít krok po kroku až pokud možno do finále.

Jak byste popsali ideální herní styl? Budeme vídat útočný styl Třince? Tak, jako v minulých sezonách?

Honza: Určitě, jo, dá se říct. Celý ten herní obrázek nebo styl projde menšími změnami. Pracujeme na určitých nových herních principech, jak v obraně, tak v útoku. Chceme, aby ten florbal vypadal z naší strany trošku více kontrolovaně, když to takhle řeknu jednoduše.

Minulý trenér Jirka Kajfosz hodně používal video. Budete ho využívat i vy?

Tomáš: Tak to video je trend, bez kterého ten florbal už moc dobře nejde. Samozřejmě budeme se snažit vycházet z těch zápasů domácích i venkovních, takže budeme to chtít nějakým způsobem dokumentovat, procházet to. Takže tenhle trend zachováme.

Honza: Video je super nástroj. Už jsme to používali na turnaji v Bratislavě, kde jsme si všechny zápasy zpětně pouštěli a vyhodnocovali. Je to dobrý pomocník a určitě ho používat budeme, jen je potřeba najít tu mez, ať toho není hodně.

Jak důležité je pro třinecký florbal hrát tady na domácí palubovce před tou skvělou atmosférou, která tady vždycky je v hale?

Tomáš: Tak tady jsou dva takové faktory. První samozřejmě ti lidi, co tady chodí, tak jsou skvělí, když začnou ještě fandit, tak je to ještě lepší, protože já osobně rozlišuji fanoušky a diváky. Diváci jsou ti, kteří se přijdou vyloženě podívat. Fanoušci jsou ti, kteří nás podpoří i akusticky a ženou nás k lepším výkonům. Druhý je ten náš specifický povrch. Celkově ta hala má to svoje kouzlo a je pro soupeře nepříjemná.

Honza: Já se taky přidám a mám asi na to stejný názor. V této sezóně zase budeme chtít mít co nejvíce vítězství na naší domácí palubovce.