Šimon Laštůvka převzal tým v sezóně 2022/23 a hned v ní dosáhl historického úspěchu v podobě postupu do extraligy. V následujícím ročníku dokázal extraligovou příslušnost udržet a v sezóně 2024/25 dovedl tým poprvé v historii do extraligového play-off.

V letošním ročníku však třinecký tým výsledkově strádá a po polovině základní části mu patří až 11. místo v tabulce.

„Šimonovi patří obrovské poděkování za odvedenou práci a všechny úspěchy, kterých s týmem dosáhl. Určitě se s ním neloučíme – je pevnou součástí třineckého klubu a s největší pravděpodobností bude po krátké pauze pokračovat u některé z mládežnických kategorií.“ Poděkoval generální manažer klubu Martin Stryja.

Tým žen povede minimálně do konce sezóny v roli hlavního trenéra Břetislav Staněk, kterému bude asistovat Martin Mieszek.

Po konci na lavičce jsme vyzpovídali odcházejícího trenéra Šimona Laštůvku.

Jak se ohlížíš za svým působením u týmu od roku 2022?

Pozitivně. Byla to obohacující změna po 4 letech u dětí, na koučování jsem dostal nový pohled a zkušenosti. Je to hodně odlišné, a tým ryze ženský o to víc. Nicméně jsem strašně rád, že jsem do toho šel. Posunulo mě to v hodně ohledech, poznal jsem skvělé hráčky až ikony ženského florbalu, nové trenéry jak na trenérských školení, tak na kempech talentované mládeže, kde jsem měl možnost působit jako asistent trenéra. Moc mě baví posouvat svěřence/ svěřenkyně a předávat jim vypozorované postřehy díky studiu nebo obohacením od jiných skvělých trenérů, které jsem poznal.

Co považuješ za svůj největší úspěch v Třinci?

Každá sezóna byla v nějakém ohledu úspěšná. Nabízí se říct postup do Extraligy, ale úspěch byl také se v ní udržet nebo postoupit do playoff. Nejkrásnější zápasové momenty mám 2- první je vyhraná baráž EŽ, to bylo skvělé a cestu z Prahy si moc nepamatuju, krom asi 3 zastávek na benzinkách. Druhý je domácí výhra nad Tatranem v první extraligové sezoně.

Kde podle tebe tým udělal během posledních sezon největší pokrok?

To je strašně těžká otázka. Každý rok měl tým silnou obměnu. Já hlavně přebíral tým ve skvělém stavu, jak herně, tak lidsky. Byly tam skvělé lídryně – jak s extraligovýma zkušenostma, tak i zkušené odchovankyně klubu. Pokrok byl asi v tom, že když tyto hráčky odpadly (skončily, nebo otěhotněly :) ) , tak jsme zvládli hrát relativně hezký florbal a od první sezóny trápit ostatní extraligové týmy.

Co bylo pro tebe osobně nejtěžší na rozhodnutí skončit?

Pocit nedokončené práce a to, že se nebudu tolik vídat s holkama, se kterýma jsme tady toho hodně dokázali a zažili. Nicméně cítím, že holky potřebují nový impuls a změnu zajetého rytmu se mnou. Strašně si přeju, ať to holky nakopne a třinecké ženy budou dále vzkvétat, jak tomu bylo po celou historii klubu. Taky mě mrzí, že opouštím realizák, se kterým mě trénování hodně bavilo. Naštěstí jsou holky v dobrých rukou, takže se necítím provinile, že teď s týmem nebudu. Teď si určitě dám od florbalu na nějakou chvilku pauzu a uvidíme, kam povede má další cesta.

Proč byl podle tebe nyní vhodný moment pro předání týmu?

Kalendářně se to nabízí a nechtěl jsem na nic čekat. Jsme v půlce ZČ, navíc je dlouhá repre pauza a očekávám, že nový realizák bude chtít udělat nějaké menší změny. Teď bude prostor, další zápas je až 20.12. a pak po novém roce. Navíc zápas s Vítkovicemi byl takový poslední hřebíček do rakve, který mě naprosto utvrdil v mém rozhodnutí.