Filip Sikora přišel do Třince na začátku sezony 2018/19 z Frýdku-Místku. Od té doby odehrál v červenobílém dresu 144 zápasů, ve kterých si připsal 78 kanadských bodů za 38 branek a 40 asistencí. Filip je známý svou tvrdou hrou, i proto mu v historických statistikách patří první místo mezi nejtrestanějšími hráči – za sedm sezon posbíral celkem 154 trestných minut.

Po minulé sezoně se rozhodl v áčku mužů skončit a přesunul se o patro níž do B-týmu. Tam si v osmi zápasech připsal čtyři asistence. Od ledna se však vrací do kolotoče jménem Národní liga a bude znovu nastupovat za elitní tým.

Proč se před letošní sezonou rozhodl z áčka odejít? Jaké to bylo vrátit se zpět do známé kabiny? To se dozvíte v krátkém rozhovoru, který jsme s Filipem při příležitosti jeho návratu pořídili.

Před sezonou jsi v Třinci skončil. Co tehdy stálo za tímto rozhodnutím?

Popravdě, čekal jsem tuto otázku, která mě lehce rozhořčuje. (smích) Nikdy jsem s florbalem v Třinci neskončil. Je krásné a ohleduplné, jak klub ocenil hráče při jednom domácím zápase, na který jsem nemohl dorazit, ale kariéru jsem sám osobně nikdy neukončil. Rozhodnul jsem se pro přeložení do 'B' týmů. Důvody byly jednoduché, ve svém osobním životě mám plno jiných zájmů, kterým jsem se chtěl na plno začít věnovat. Navíc letos v červnu mě čeká velká životní změna. Zároveň pro nás, kteří dojíždíme z Ostravy, není jednoduché 4x týdně věnovat v podstatě kompletní den florbalu, po těch letech toho bylo hodně. Po vypadnutí z play-off v minulé sezóně jsem se rozhodnul pro připojení k 'B' týmu, který je pro klub velmi důležitou součástí pro mladé kluky při přechodu do mužského florbalu. Na konci minulé sezóny jsem sdělil, že nekončím, když bude třeba, jsem tady a pomůžu. Tím bych to uzavřel....

Jaké to pro tebe bylo opustit A tým, za který jsi delší dobu nastupoval?

Opustit 'A' tým nebylo jednoduché, hlavně kvůli party, která v tom klubu je. Věděl jsem ale, že když nastanou nemoci, tak kluky na tréninku doplním. Je tady dobrá parta přátel, která se schází i mimo florbal.

Od ledna jsi zpátky v A týmu mužů. Kdy ses dozvěděl, že se vracíš?

Trénovat jsem začal jednou týdně od začátku listopadu, v týmu bylo a je hodně zranění a do toho začaly řádit ještě chřipkové epidemie. Trenéři si mě potřebovali prověřit, domluvili jsme se na přelomu listopadu/prosince, že s týmem odjedu všechny prosincové tréninky a v lednu naskočím do zápasu.

Jaké byly tvoje pocity při návratu do kabiny A týmu?

Prvně jsem se do kabiny vrátil na trénink, bylo to pro mě zcela normální jako bych nikdy nepřestal. Musím ale říct, že jsem nečekal, jaké emoce budu mít v prvním utkání. Když jsem vešel do šatny, dostal jsem dres a Filda Turoň zapnul hudbu, tohle mě emočně pohltilo, měl jsem lehce slzy v očích, ze štěstí a skvělé atmosféry, která před zápasem probíhá. Užíval jsem si to a je fajn být zpátky!

Co bys vzkázal fanouškům, kteří tě teď znovu vidí v A týmu?

Vzkázat něco fanouškům není nikdy jednoduché. Všech si totiž moc vážíme, jsme rádi, v jakém počtu se na nás chodí dívat. My všichni víme, že tímto vyplňují čas, který mohou trávit s dětmi, rodinami, výlety a tak dále. Místo toho se chodí na nás dívat do haly. Stejně jako oni, tak i my do toho investujeme hodně času, financí a jediné co bychom si přáli, tak dotáhnout s naší fanouškovskou základnou do Třince první ligu. Jinak, než společně do nedokážeme. Děkujeme, že jste našim hnacím motorem! A speciální poděkování patří Jakubu Lancovi, který usilovně fandí každý zápas!