Začnu letošní sezónou. Asi jsi nečekal, že skončí tak brzo, ne? Protože jste měli ambice postoupit o ligu vyš a skončili jste v semifinále.

Nečekal, doufal jsem, že dojdeme dál. Řekl bych, že to není úplně zklamání, ani zároveň to není nějaké nadšení. Vzhledem k tomu, jak skončila ta základní část, tak jsem si myslel, že to bude o něco lepší. Všichni jsme čekali, že dojdeme dál. Všichni jsme si chtěli to finále zahrát. To byl takový ultimátní cíl. Ani ne tak kvůli tomu postupu, ale kvůli tomu zažít tu atmosféru a to, kdy tady zase přijde plný dům a zahraješ si nejlepší zápasy v roce. Případně, kdybychom v tom finále neuspěli, tak pak i ta barážová série by byla určitě super. Což nás bohužel minulo. Je to škoda, no.

Čím vás Šumperk překvapil, že jste nedokázali vyhrát ani jeden zápas proti nim? Když v základní části jste vyhráli jeden a oni taky jeden.

Tak Šumperk se skvěle připravil na to play-off. Oni tu základní část měli nevyrovnané výkony, kdy bylo vidět, že ne ke všem zápasům přistoupili asi tak precizně, jak jsme se snažili přistupovat my. Ale na to play-off bylo vidět, že nás mají načtené, že vědí, co budeme hrát. Věděli, co oni chtějí hrát. A rozhodovaly detaily. Ale kdybych měl říct jednu věc, tak asi to chtěli víc než my. Bylo z nich cítit hlavně v tom prvním zápase, že si jdou za tím postupem. Kdežto my jsme se do toho laufu dostali až ve druhém zápase. Hlavně v té první třetině. My jsme tam dali asi čtyři nebo pět tyček. Tam si troufnu říct, že na tom hřišti jsme byli jenom my. Ale to mělo přijít už v sobotu, ale bohužel to přišlo až v neděli a ten sobotní zápas dal docela ráz celé sérii.

Šumperk nakonec celé play-off vyhrál. Asi to bylo překvapení, že z pátého místa se propracoval až k vítězství a vlastně postupu do první ligy.

Upřímně řeknu, že pro mě ani ne. Protože, jak jsem říkal, oni sice v té základní části nějaké zápasy neměli úplně dobré. Ale když se podívám na ten jejich kádr, který mají hodně vyvážený, mají tam zkušené hráče, mají tam mladé kluky, mají super gólmana a dobrého trenéra… Tak já třeba osobně řeknu, že když byla ta série s Olomoucí, tak jsem tipoval, že Šumperk vyhraje.

Na koho se budeš chodit dívat jako divák?

Z hráčů? Z pozice trenéra nerad vypichuji jedno jméno. Mě spíš zajímá ten progres jednotlivých kluků, kteří vím, že to berou vážně a kteří na sobě makají. Řeknu na rovinu, že jsem zvědavý právě na ty mladé kluky, řekneme ročníky 2004 a mladší, kteří by teďka měli přebrat ty otěže (Adam Szkandera, Jirka Martynek, Bajto, Šimi Czernek a další) a začít ten tým táhnout tam, kde chce být. Takže to mě zajímá, jak se s tím popasují a uvidíme. Jmen, která bych mohl říct, je určitě více. Ale pokud mám říct jedno jméno, tak řeknu třeba Kuba Szkandera. Zajímá mě, z jakých všech situací a pozic dokáže dát gól.

Přesuneme se z role trenéra do role prezidenta klubu. Ještě chvíli tam setrváváš. Jak hodnotíš celou tu sezónu? Ženy postoupily poprvé do play-off, juniory jste přihlásili do nejvyšší ligy. Vlastně i dorost, těm se taky dařilo, starší žáci. Jak to jako celek hodnotíš?

Já bych to asi nehodnotil pouze z výsledkového hlediska, ale z rozvojového hlediska. A z rozvojového hlediska si myslím, že ta sezona byla strašně důležitá. Protože my hlavně co se týče mládeže a chlapců, tak ji máme na hodně dobré úrovni. Nehrát nejvyšší soutěže by určitě byl krok zpátky a neumožnilo by to těm klukům se dále rozvíjet. Já jsem velmi rád za to, že si mohli čuchnout ať už k té nejvyšší soutěži juniorů, tak k té nejvyšší soutěži dorostenců, co to obnáší. Kluci zahráli dobré zápasy a troufnu si říct, že pokud by se to dalo dlouhodobě udržet, tak především kluci, kteří jsou teď ve starších žácích, nebo i část z nich už přechází do dorostu, tak tam máme velmi silnou generaci, která se může popasovat s úplně nejlepšími celky v republice. Když se na to podívám z hlediska těch elitních složek, tak holky určitě super úspěch, že se dostaly do play-off. Byť všichni experti favorizovali Liberec a nám moc šanci nedávali. Takže si myslím, že to taky bylo super a o chlapech už jsme se bavili.

Jak už jsem říkal, ty nekončíš jenom v pozici hlavního trenéra, ty opouštíš i pozici předsedy klubu. Jak těžké to bylo rozhodnutí po 13 letech opustit celý třinecký florbal?

Skloubit všechny tady ty činnosti je extrémně náročné. Především role předsedy klubu vyžaduje hrozně moc energie a času. Za ty roky cítím, že jsem vydal ze sebe vše, co šlo, a že je čas předat svou pozici někomu, kdo ten klub potáhne ještě výš. Popravdě jsem se vždy více cítil jako trenér než jako bafuňář a chtěl jsem někomu primárně předat pozici předsedy klubu a věnovat se jen trénování. Nakonec jsem ale vyhodnotil, že třeba i tomu týmu mužů za ty roky, kdy jsem byl u kormidla, prospěje nějaká změna.

Co všechno obsahuje ta bafuňářská, jak jsi sám řekl, práce toho předsedy klubu? Jako přihlásit do soutěže, obstarávat peníze je asi z největší pravděpodobností. Co dál?

Hlavně to žádá strašně moc energie. Já vnímám, že na téhle pozici musíš ten klub hnát dopředu. Musíš mít nějaký drajv a vizi, kam to chceš posunout. A pak dělat všechny kroky k tomu, abys to tam dostal. Hned na začátku, kdy jsem přebíral roli předsedy jsem to podmínil tím, že chci mít kolem sebe silný tým lidí, se kterými si rozdělíme jednotlivé kompetence. Bylo to asi nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat, protože to, kde ten klub teď je, rozhodně není jenom nějaká moje vizitka, ale je to zásluha více lidí, kteří na tom pracovali a dali tomu srdce. Abych odpověděl, je to o tom udávat nějaký směr klubu a dohlížet na to, že se ty věci dějí. Být kreativní a vymýšlet, kam to posunout. Mít nějakou vizi, kde ten klub má být za tři roky, za pět let. Samozřejmě nějaké jednání s partnery, sponzory atd. To je nedílná součást toho všeho. Nebudu tady asi úplně zabředávat do nějaké agendy, protože té agendy to je tak na full time job. Ale myslím, že většina lidí si dovede představit, co to všechno obnáší.

Jak těžké je v Třinci, v malém městě, kde je primárním sportem hokej, poté následuje fotbal až na třetím místě je florbal. Jak těžké to je ufinancovat ten sport? Není to velké město, kde je hodně sponzorů, kde je hodně firem, kteří by dobrovolně šli do toho klubu.

Já chci věřit, že nejsme třetí, ale druhý sport v Třinci. Minimálně, co se týče nějaké fanouškovské návštěvy a počtu členů. A je to vždycky o lidech. To, že ten klub je tam, kde je, je vizitka lidí, ať už lidí, kteří stojí za chodem toho klubu, nebo vizitka trenérů, vizitka jednotlivých hráčů, členů a rodičů. A my tady můžeme těžit z toho, že máme brutálně nadšené a loajální lidi, kteří se kolem toho motají a kteří tím žijí. Není jim to jedno. Nepřivedou tady děti a za hodinu a půl je vyzvednou. Žerou to, jezdí na ty zápasy a utváří tu komunitu. Na top kluby republice ještě máme ale určitě rezervy. K tomu bychom samozřejmě potřebovali více zdrojů, ať už finančních, nebo i personálních. A pořád jsme ještě relativně mladý klub.

Ty jsi psal bakalářskou prací na marketing českého florbalu, nebo florbalu Třineckého a ve SWOT analýze jsi uvedl, že by se hodila větší podpora města. Ten klub byl tehdy mladý, měl tři roky. Přišla ta větší podpora postupem času? Dá se říct, že Třinec dostatečně v roce 2025 podporuje florbal?

Jde vidět, že jsi se připravil. Ale abych odpověděl, tak ano. Dá se říct, že město svou podporu od té doby výrazně zvýšilo. Tady bych chtěl velmi poděkovat iniciativě rodičů našich dětí, kteří napsali otevřený dopis svým jménem na zastupitelstvo města Třinec, což rozhýbalo ledy a myslím, že zastupitelé si uvědomili, že tady vedle fotbalu a hokeje je i další sport, který má 300 členů a který by stálo za to podporovat. Každoročně postupnými kroky se ta podpora města zvedala, takže jsme vděční za to, že to je tam, kde to je teďka a věříme, že se dál bude navyšovat.

Rozpočet v roce 2013 florbalů byl 282 tisíc. O kolik se to za těch třináct roku zvedlo?

Nějakých kolik… 14x?. Teď jsme zhruba na 4 milionech. Troufám si říct, že další sezóna bude ještě víc. Takže to vyrostlo brutálně.

Co se ti jako prezidentovi klubu podařilo za těch osm let, co bys jednu, dvě věci vypíchl? Co se ti fakt povedlo? Řekl bys, na to jsem pyšný, to tady po mně zůstane.

Těžká otázka. Vybudoval se tady stabilní, dobře fungující klub s dobrou pověstí. Tento klub vychoval hodně slušných, sebevědomých lidí s disciplínou a ctižádostí, použitelných do života. To je vlastně to, proč to děláme. Ty sportovní výsledky můžeme dát asi do roviny hned pod to, protože myslím, že se nejeden úspěch podařil.

V čem to, že Třinec je nejnavštěvovanější, jak už v té Národní lize, ale může se to porovnávat třeba i s Livesport Extraligou a vlastně ženy jsou třetí nejnavštěvovanější týmem v ČEZ Extralize.

Tak chce se mi říct, že ženy jsou na druhém místě, jelikož na 2. místo Židenic je rozdíl 3 fanoušků. Takže určitě dobrá vizitka pro celý klub a myslím si, že je to především tím, že ti lidi to tady žerou. Máme silnou bázi těch členů a na ně navázaných rodinných příslušníků. A rád bych si myslel, že i ten herní styl, který především ukazují muži, je atraktivní. Svědčí o tom největší množství střelených gólů v lize. Takže doufám, že to ty lidi baví. Samozřejmě je to spojené i s tím, že je to do jisté míry pořád všechno nové. Chlapi byli teprve druhou sezonu v Národce, ženy druhou sezonu v Extralize. A ty věci mají tendenci časem zevšednět. A můžeme si říkat, jestli tyhle návštěvy bude i za pět, šest let stejné. Já doufám, že budou i lepší, ale zároveň vím o hromadě klubů, kteří ve své první sezóně taky ty návštěvnosti měli velké. A tím, jak ty věci zevšední, tak lidé časem přestali chodit. Takže to je hlavně náš úkol jako klubu, trenérů a hráčů, abychom těm lidem doručili to, pro co přišli. Aby odcházeli nadšení z toho, že je to bavilo.

Řekl jsi, že klub připravuje novou identitu. Ještě něco, na co se fanoušci můžou těšit nového? Za podporu, kterou vám celé sezony dávají? Nějaké rozšíření fanshopu, nějakých nových věcí?

Věřím, že to ruku v ruce právě s novou klubovou identitou přijde. Fanshop jsme už záměrně nerozšiřovali, protože jsme věděli zhruba od konce roku, že se k něčemu takovému od nové sezony bude schylovat. Takže věřím, že nějaké rozšíření fanshopu se očekávat dá. A uvidíme, co ten rebranding přinese. Jestli to ozvláštní nějaká nová barva, nebo nějaký nový maskot. Sám jsem na to zvědavý, je to teď v procesu. Takže si myslím, že se mají na co těšit.

Přesuneme se do tvé trenérské kariéry. Ty jsi začal trénovat ženy, poté si začal trénovat muže. Ale před třemi sezonami si opustil ženy, teď po třinácti sezonách opustíš muže. Které to ukončení bylo těžší? U žen, nebo u mužů?

Řeknu, že u těch chlapů. V té době, kdy jsem skončil s ženami jsem věděl, že mi tam zůstávají ještě muži. A nešlo to kloubit dál dohromady. Dvě elitní složky, které to hrají na tak vysoké úrovni. Navíc jsem u těch holek už cítil, že je čas to prostředí trochu okysličit. Jenom jsem doufal, že ta ženská složka najde někoho, komu na tom bude záležet a bude to dále rozvíjet, což se, věřím, Šimonovi a teď i Břéťovi daří. Co se týče konce u chlapů, končí se mi těžce, protože mě to letos fakt bavilo. Především proto, že jsme hráli dobrý, útočný florbal, kluci dodržovali, co měli, navíc nová spolupráce v realizáku se Sikim byla taky super, takže jsem si to z pozice toho trenéra užíval.

Ty jsi začal trénovat, protože ti zranění nedovolilo dál pokračovat v aktivní kariéře hráče. Jak těžké bylo vědět, že ten další zápas už s kluky nenaskočíš na tu palubovku, ale budeš je korigovat ze střídačky?

To se asi postupně takhle vyvinulo, protože moje zranění přišlo v létě na turnaji před historicky první sezónou, kterou jsme přihlásili chlapy v tomhle tehdy nově založeném klubu. Já jsem věděl, že to bude zranění nejméně na rok a doufal jsem, že další sezónu se k týmu přidám. Takže já trochu jako psychopat do florbalu jsem s těma klukama byl pořád na tréninku, pořád na zápasech. I když jsem nemohl hrát, tak jsem tam byl s nimi. V té době kluci nějak řešili potřebu trenéra a oslovili mě, jestli je aspoň krátkodobě nechci trénovat. No a s ohledem na to, že se ta operace nepodařila, a pak za rok ani druhá a musely to spravovat třetí a čtvrtá, tak jsem už na té střídačce zůstal.

Co byl největší úspěch za těch 12 sezón?

Pokud se bavíme o chlapech, tak si myslím, že největší úspěch byl postup z Divize do Národky. Byl to dlouhodobý cíl, který jsme si stanovili při založení mužské složky. Navíc ta atmosféra na poslední zápas byla nezapomenutelná.

Byl během letošní sezony nějaký moment, kdy jsi řekl ale já ještě jednu sezonu chci odtrénovat?

Jo. Často. (úsměv). Ale zase na druhou stranu jsem takový, že se snažím stát si za svým slovem. Měl jsem to v hlavě narýsováno tak, že kdyby se fakt nenašla vhodná náhrada, tak bych u chlapů ještě možná pokračoval. Pokud bych tam vnímal i podporu kluků. Myslím si, že se to ale hezký vykrystalizovalo, že Mieszo (Jan Mieszek) se Sikim (Tomáš Sikora) budou super realizák a věřím že to potáhnou.

Máš z kabiny nějakou nezapomenutelnou historku? Viděli jsme, že se kdysi zpívala hymna, je tam něco podobného?

Jasně. Především Bystřičtí kluci jsou mistři hlášek. Hrozně mě na to týmu bavilo ta sůl, kterou se byli schopni všichni osolit. Jak ránu rozdat, tak ale i přijmout. Někdy si dávali hrozné bídy (úsměv). To mě hrozně bavilo, když si uštědřili navzájem poznámky, to v reálnem životě vidíš asi jen v tom sportovním kolektivu.

Ty už jsi řekl, že tě nahradí Jan Mieszek s Tomášem Sikorou. Jak těžké to budou mít? Jak hodně je budou lidi srovnávat s tebou?

Nebudou to mít těžké. Oba jsou odborníci, oba se v tom vyznají a velkou část florbalového života jsme v tom vlaku jeli všichni spolu. Ten florbal máme navnímaný hodně podobně. Miešo je hodně rozvážný a klidný, ale umí i bouchnout do stolu. Je velký detailista a je vítězný typ. Takže si myslím, že do toho nebude mít problém zapadnout. U kluků má respekt. Už v pozici kapitána ho měl. Navíc trenéřina pro něho není nic nového, trénoval juniory dlouhou dobu, takže ví, do čeho jde. Siki ukázal už letos, že je správně na svém místě. Myslím si, že týmu dodají potřebný impuls.

Umíš si představit, že by ses vrátil na lavičku?

Umím. Já si teď potřebuji odpočinout, vyčistit hlavu což se postupně daří. Trenéřinu mám rád, ale momentálně nevím, jestli se do toho vrátím nebo ne. Třeba se někdy vrátím do role trenéra přípravky nebo elévů, těžko říct. Já ty dveře za sebou úplně nezavírám, klukům jsem i nadále k ruce pro nějaké konzultace, ale uvidíme, co budoucnost přinese. Každopádně klubu dál fandím a držím palce, je to pro mě srdcovka. Předání funkcí proběhlo plynule a věřím, že to na chodu klubu nebude znát. Maximálně do pozitivna.