Jak ses dozvěděl o možnosti trenérské stáže ve švédském Pixbu a co tě motivovalo se přihlásit?

Stáž nabízel Český florbal v rámci vzdělávání všem licencovaným trenérům. Neváhal jsem ani chvilku a okamžitě zjišťoval, co je potřeba pro výběrové řízení. Chtěl jsem zažít švédské prostředí a vidět, jak funguje sport a kultura ve Švédsku, také vidět české kluky.

Co jsi cítil, když ses dozvěděl, že jsi byl vybraný mezi dvěma trenéry z celé republiky?

V hlavě jsem měl, že budu vybrán já, nějak jsem cítil, že to vyjde. Jakmile mi ale přišel offiko mail od Honzy Třiskaly, že to mám jisté, byl jsem fakt mega rád. Moc si vážím toho, že jsem byl vybrán a také, že mě můj klub v cestě podpořil.

Kolik Vás tedy celkem jelo?

Já a ještě jeden vybraný trenér z republiky, koordinátor vzdělávání Honza Brychta a pak 5 trenérů z Královehradeckého kraje v rámci nějakého jejich projektu. Celkem 8.

Jak vypadal běžný den na stáži?

Ve středu dopoledne jsme přiletěli, po ubytování jsme se přesunuli do Mölnlycke, kde nás v Wallenstam Aréně přivítal Honza Volák (Volis). Provedl nás celým zázemím klubu a následně jsme sledovali tréninky mládeže. Ve čtvrtek jsme se setkali s předsedou klubu Pixba, který nám detailně přiblížil filozofii klubu i fungování sportovního gymnázia NIU a jeho propojení s klubem. Poté následoval fajn otevřený pokec s Peterem Runnestigem. Večer jsme pokračovali sledováním tréninků mládeže i elitního mužského týmu SSL. Pátek byl specifický tím, že se netrénovalo. Dopoledne jsme využili k návštěvě Unihoc, kde nám vedení firmy ukázalo zázemí i produkty pro novou sezónu. Zbytek dne jsme strávili v centru Göteborgu a poznávali město. Od pozdního odpoledne nás čekal zase Volis. Diskutovali jsme třeba nad rozvojem dovedností, přístupům k tréninku, práci s hráči ve Švédsku a moderním principům obranné hry. Také nám představil, jak pracuje v repre juniorů B19. Večer jsme dali společně večeři a zahráli shuffle. Sobotní dopoledne jsme strávili v hale sledováním mládežnických utkání. Byla to skvělá příležitost vidět, jak vypadá kultura zápasů. Večer byl zápas SSL mezi Pixbem a Nykvarnem.

Jak funguje propojení Pixba a střední školy?

Mají NIU, což je švédský sportovní program na některých středních školách, který umožňuje výběrovým studentům kombinovat běžné studium s tréninkem v jejich sportu. Pixbo má partnerství s gymnáziem s NIU, který je kousíček od haly. V rámci výuky mají tréninky v hale navíc. Zase to vychází z jinak nastaveného školství, díky kterému mohou tyto věci fungovat a být realizovatelné.

Jakou roli hrál při celé stáži Jan Volák?

No, bez Volise by to nebylo. Provedl nás vším a ukázal, co jsme chtěli. Zároveň byl velmi otevřený a upřímný. Už jsme se lehce znali z Peaches Selected kempu, takže jsem byl rád, že s námi trávil čas a mohli jsme více pokecat.

Setkal ses během stáže i s českými hráči působícími ve Pixbu?

Já se mimo jiné těšil na to, až zase uvidím Machara (Martin Macharáček). Známe se z dvouletého cyklu KTM, kde jsem byl u ročníku 2008. Je to moc fajn kluk, takže jsme pokecali o životě, jak se má, jak to ve Švédsku chodí apod. Dále tady je junior Venca Babík, kterého znám také z KTM a Faksič (Kuba Faksa), který hraje za muže. Pak jsem se poznal Lukim Večeřou (2009), který tady hraje ještě za dorost. Je super, že je tady tolik mladých českých hráčů, samozřejmě extrémní roli hraje to, že je tady Honza Volák jako trenér. Věřím, že všichni mají skvělou florbalovou budoucnost před sebou.

V čem tě nejvíc překvapil přístup Švédů k práci s mládeží?

Neřekl bych, že by mě něco vyloženě překvapilo, něco jsem z doslechu věděl. Přístup Švédu k mládeži byl založený na tom, že vše bylo maximálně přirozené, na nic se příliš netlačilo. Tréninky dětí a mládeže vedli povětšinou jen rodiče. Až v rámci Akademie a elitních týmů je to něco jiného. U mládeže do starších žáků to byla prostě pohodička a čistá radost ze sportu, ale to je dáno jejich kulturou, kde je hodnota sportu postavena velmi vysoko.

Viděl jsi nějaké zápasy dětí a mládeže? Jak vypadaly a jsou v něčem jiné než u nás?

Rozdíl byl třeba v tom, že se moc nehrotilo pořádání, rodiče a příbuzní se o vše starali, stejně tak obsluhovali v bufetu. Nehrotili se ani rozhodčí. Například u zápasu elévů tam spolu s mladým klučinou polovinu zápasu pískal trenér z jednoho týmu a druhou polovinu trenér z druhého týmu. Elévi také hráli 4+1 a na velké hřiště mladších žáků. Také všechny dětské a mládežnické kategorie hráli jen 1 zápas za den, nemají žádné turnaje jako my. Odehrál se 1 zápas, pak šla další kategorie. Takto se tam prostřídalo několik kategorií za celý den. Také nemají 2leté kategorie, ale mají vše jednoleté. Super také bylo chování rodičů, byli na tribuně jako diváci a své dítě / tým podpořili jen když byl gól nebo pěkná akce. Žádné ovládání dětí z tribuny, pokřiky na trenéry nebo rozhodčí jako lze zažít v Česku, kde pro některé chování rodičů na tribunách nelze najít slušného slova ani špetku pochopení.

Jaké jsou Švédské děti v tréninku?

Na první dojem mi přišly přirozeně samostatné, maximálně koncentrované a vychované, i přes to, že byl třeba trénink jako takový celkem brajgl. Vnímám, že u nás je trénink dětí vlastně často neustály boj s pozorností dítěte a snaze vymyslet něco, co zaujme. Někdy je to až hrané klaunovství, což jsem tam prostě neviděl a fungovalo to.

Jaké největší rozdíly vidíš mezi trénováním ve Švédsku a v České republice?

Samotný tréninkový proces v dětských a mládežnických kategorií (vyjma akademie juniorů, kde je Volis a elitních kategorií) je obecně v Česku na vyšším levelu snad ve všech aspektech, než co jsem viděl v Pixbu. V ČR je často tréninkový proces děti a mládeže více strukturovaný, více řízený, je tady mnohdy směr klubových koncepcí nebo České cesty, trenéři jsou florbalově vzdělanější, respektive mají ty možnosti čerpat informace a posouvat se, pokud chtějí. Ve Švédsku je to založené na super komunitě, na tom, že všechny děti prostě sportují, mají k tomu kladný vztah, jsou na tom pohybově suprově a těch dětí je tak velké množství, že z té kvantity vzejdou “talenti”, kteří poté v konkurenčním TOP prostředí rostou v TOP hráče, které vidíme na juniorském MS, seniorském MS nebo v SSL. Ta kultura je tak odlišná, že Česko a Švédsko nelze moc porovnávat. 

Jaký byl pro tebe zážitek sledovat naživo zápas nejvyšší soutěže SSL?

Fajn, ti borci se řežali a nedali si nic zadarmo v soubojích na mantinelech. Jinak přehlídka TOP kvalit dovedností individualit.

Máš v plánu se do Švédska zase někdy podívat?

Jo, chtěl bych se během února/března letěl podívat za Judou O. do Kalmaru a spojit to s krátkou dovolenou a osobním mentálním restartem.

Lákalo by tě ve Švédsku působit? Přinesl bys něco navíc?

Lákalo. Cítím, že by mi tahle kultura možná mohla být blízká, i když je to spíš představa ideálu založená na pocitu. Pořád se florbalově mám hodně co učit a osobnostně dozrávám. Zároveň ale díky vystudované biomedicíně a znalostem využitelným například v kondičním tréninku, kognitivním tréninku nebo fyziologicko-zátěžovém monitoringu mám něco, co můžu trenérsky nabídnout navíc. Baví mě propojovat evidence-based věci, které dávají smysl pro komplexní rozvoj hráče, a přesně tím směrem se snažím svoji trenérskou práci budovat. A kdyby se někdy naskytla příležitost krátkodobě působit ve Švédsku a prodat to tam, určitě bych o ní minimálně přemýšlel.