František odehrál za Slovan celkem sedm sezon, z toho pět mezi muži. Do Havířova zamířil po sezoně 2016/17 z mateřského Českého Těšína a nejprve nastupoval v dorosteneckých a juniorských kategoriích. Od sezony 2019/20 se už pravidelně objevoval v sestavě A-týmu.

V rámci 1. ligy odehrál 39 utkání, ve kterých si připsal čtrnáct branek a čtrnáct asistencí. Celkem za áčko Slovanu nastoupil do 93 ligových zápasů, ve kterých nasbíral 101 kanadských bodů – 57 gólů a 44 asistencí.

Zajímavostí je, že proti Třinci odehrál čtyři zápasy, ve kterých si vedl velmi konzistentně. Na třinecké palubovce si vždy připsal jednu asistenci, zatímco v domácím prostředí ke gólové nahrávce přidal i přesný zásah.

Po svém příchodu do Třince poskytl František krátký rozhovor, ve kterém prozradil, kdy padlo rozhodnutí o přestupu a co by rád vzkázal fanouškům nového působiště.

Františku, vítej v Třinci! Jak se zrodil tvůj přestup ze Slovanu Havířov?

Díky moc za přivítání! S klukama z Třince jsem byl v kontaktu už delší dobu, prakticky celou minulou sezónu. Už loni to bylo hodně blízko, ale tehdy jsem se ještě rozhodl zůstat v Havířově. Teď jsem cítil, že nastal ten správný čas udělat změnu – a Třinec pro mě byla jasná volba.

Jak těžké bylo opouštět Slovan Havířov po sedmi sezonách?

Popravdě to bylo těžší, než jsem čekal. V Havířově mám spoustu skvělých kamarádů a potkal jsem tam výborné trenéry, kteří mi toho hodně dali. Jsem vděčný za všechno, co jsem tam mohl zažít, a klukům přeju do budoucna hodně štěstí.

Pomohlo v rozhodování o přestupu také to že Slovan sestoupil?

Se Slovanem jsem už pár pádů zažil, a cítil jsem, že je čas posunout se dál – do prostředí, kde jsou ty nejvyšší ambice. A vím, že právě v Třinci jsem na správném místě.

Co bys chtěl v Třinci dokázat – máš nějaké osobní cíle do sezóny?

Osobní cíle určitě mám a jsou vysoké, ale na prvním místě je pro mě týmový úspěch. Udělám maximum pro to, abych pomohl týmu dotáhnout to, co se v minulé sezóně bohužel nepodařilo.

Kdo byl tvým vzorem, když jsi vyrůstal?

Asi ne přímo florbalový. Ale mým sportovním vzorem byl Jiří Polanský – legenda třineckých Ocelářů. Vždycky mě inspiroval tím, jak reprezentoval město a klub.

Co tě baví mimo hrací plochu – čím se odreaguješ, když zrovna netrénuješ?

Nejradši trávím čas s přítelkyní a rodinou. A taky samozřejmě hodně sleduju třinecký hokej, ten mě baví dlouhodobě.

A nakonec – co bys vzkázal fanouškům Třince?

Už se nemůžu dočkat, až si poprvé zahraju doma před třineckým publikem. My tomu tady vždycky říkali „třinecký Lapač“. Věřím, že si najdete cestu do haly i v nové sezóně – a my uděláme všechno pro to, aby vás třinecký florbal bavil.

Děkuji a ať se ti v Třinci daří!

Děkuju, ahoj!