Michal Martynek: Rodiče ve florbale hrají velkou roli

Čtvrtý rozhovor s osobnostmi klubu je pro vás připraven. V tomto rozhovoru jsme vyzpovídali hráče mužů a trenéra starších žáků Michala Martynka. Jak se k trénování dostal a pozná talenty už ve starších žácích? Jak vznikla fotka „Přerov jste jedničky“ a co jí předcházelo? To i mnohem více se dozvíte v tomto rozhovoru. Příjemné čtení.

Ahoj Michale, začnu tvojí trenérskou kariérou. Vždy jsi trénoval starší žáky, proč právě tato kategorie?

Ahoj, neřekl bych, že jsem byl pořád u této kategorie. Začátky trénování začínaly ještě u kategorie mladších žáků v malé tělocvičně na 1. ZŠ a minulý rok jsem strávil u mladších žáků.

Nelákalo tě trénovat i jiné kategorie, dorostence, juniory?

Trénování starších kategorií mě vždycky lákalo a třeba by se mi do budoucna líbilo, kdybych mohl třeba s kluky, které mám v tuhle chvíli, přejít do dorostu. Ale tohle je otázka dvou let.

Jak jsi se vlastně k trénování dostal?

K trénování jsem se dostal nějak náhodně. Když začínal klub, trochu jsem vypomáhal tehdy Žvakinovi a Kajfimu u ženské složky a nějak mě to chytlo až tak, že jsme spolu s Fildou začali trénovat mladší kategorie kluků.

Trénuješ už pár let, jak se průběhem času měnily tréninky v tvém podání?

Určitě se najdou nějaké rozdíly v trénincích předtím, ale nemůžu říct, že by tam byly nějaké razantní změny.

Jsou nějaké vlastnosti, které by podle tebe měl mít mladý florbalista?

Dle mého názoru by měl být hlavně sebevědomý, pracovitý a jít si za svým cílem.

Jdou poznat i v tak mladém věku talenty? Jako že si řekneš, jo.. tak ten bude dobrý v juniorce nebo v mužích?

Poznat to jde určitě. Mohl bych říct, že v naší kategorii se najde pár jmen, o kterých v budoucnu uslyšíme. Jmenovat určitě nebudu, je to jen na nich, jak se k florbalu budou stavět a přistupovat.

Jak důležitou roli hrají rodiče? Jak už ve výchově mladého florbalisty tak i při tréninku nebo zápasů?

Rodiče hrají určitě velkou roli. To, co se za poslední roky tady odehrává mezi rodiči, co se týče podpory děti na zápasech, je neskutečné. Nikdy jsem to nezažil, děti to hodně vnímají.

Řeknu tři slova: Tvá trenérská kariéra. Co se ti vybaví jako první? Nějaký zápas, moment, prostně všechno.

Nějaký konkrétní moment je těžké si vybavit, ale hodně zápasů během sezóny i letních turnajů bylo skvělých po všech stránkách a já to beru vždycky jako zážitek.

Jaké je to hrát s polovinou hráčů, které jsi trénoval?

To bych asi zařadil v mých očích jako takový trenérský úspěch a motivaci dělat tu práci dál, samozřejmě pak v dalších, starších kategoriích skvělou práci odváděli v juniorech Mieszo, Ščigi a Janys. Ti kluci už v mladém věku chtěli hrát v mužské složce a šli za tím si myslím a jsem rád, že jich je celkem dost. Vždycky jsem se snažil, aby ti kluci, které jsem trénoval, měli přechod do mužské složky o něco lehčí. Ale to musí oni posoudit, zda se mi to dařilo.

Je tam stále ta trenérská ambice i v mužích?

Nějakou ambici bych to nenazval, rád jim něco poradím, pomůžu.

Teď už tvá hráčská kariéra. K florbalu ses dostal jak?

Často jsme hráli před barákem s kamarády hokej, ale s florbalovou holí. Jednou nás napadlo to zkusit normálně v hale, tak nás rodiče přihlásili a s nějakou pauzou jsem to hrál od páté třídy.

Přes dvě stě zápasů v mužích. Nepamatují si, že by v tvé kariéře přišlo nějaké velké zranění, které by tě vyřadilo na několik týdnu. Jak se tomu předchází?

Až na pár výronů v kotníku musím říct, že zranění se mi vyhýbala, což jsem opravdu rád. Jak se tomu předchází? Opravdu nevím, poslední roky si myslím, že to bylo kvalitní letní přípravou.

Snad se neurazíš, když o tobě řeknu, že jsi inventář třineckého klubu. No teď už první otázka z publika: Jaké je to patřit již pouze mezi tři členy týmu mužů, kteří hrají od první sezóny mužů?

Jelikož si myslím, že věkově ještě na tom nejsem tak špatně, a ještě bylo pár starších kluků v týmu, tak mi to ani tak někdy nepřišlo, ale určitě se stahuje nějaká zodpovědnost na nás starší.

Několikrát se ti změnili spoluhráči, taktika hry, jak se na to pořád přizpůsobuje?

Spoluhráčů se vyměnilo opravdu hodně, to číslo by mě osobně hodně zajímalo. Někdo sedne víc, někdo méně (těch bylo v jednotkách). Přizpůsobuje? Myslím si, že hodně věcí se měnilo. Florbal se vyvíjí dopředu po všech stránkách, ale pořád se to nějak točilo kolem dokola a ladily se vždycky detaily, takže to nebylo takové těžké.

Co ti florbal dal a co naopak vzal?

Co mi florbal dal, tak to je hodně dobrých kamarádů. A co mi vzal? To je těžké říct.

Máš nějaký vzor jak už v hráčské nebo trenérské kariéře?

Nikdy jsem neměl nějaký trenérský nebo hráčský vzor. Vždycky se vzhlíželo ke starším hráčům tady v Třinci, ale konkrétní jméno opravdu říct neumím.

Co se stalo v prvním zápase play-off v Přerově, kde vznikla fotka, která obletěla internet?

Co se stalo? Byl to směřovaný pozdrav na mého „kamaráda“ a oblíbeného (v tuto chvíli nehrajícího) hráče Přerova. Fotka určitě neměla vzniknout, čeho jsem si vědom, ale nečekal jsem, že bude mít takový ohlas.

Na to navazuje otázka sledovatele: Jsou Přerov jedničky?

Musím říct, že kluci z Přerova byli šikovní, hodně dobří na hokejkách, rychlí. Vynikající výkony předváděl Hrabal a další kluci se na to nabalili, ale jedničky bych určitě neřekl (až na „kamaráda“ z předchozí otázky samozřejmě).

Doporučil bys nám nějaký seriál, film, knihu, co jsi naposledy četl viděl?

Tak tohle musím říct, že určitě není otázka na mě. V tomto nebudu nijak nápomocný, ale co jsem si všiml, opět dávají od začátku Kobru 11, takže doporučuji, kdyby se někdo nudil někdy.

Poslední otázka trošku jiná než v minulých rozhovorech. Budeš jako hráč pokračovat i v příští sezóně?

Rozhodl jsem se, že v příští sezóně v našem áčku pokračovat nebudu a budu nápomocný Kubovi v našem B – týmu. Je tam více aspektů, které tomu rozhodnutí dopomohly, ale co se týče dění v týmu, určitě mi nebude lhostejný a rád se v případě menšího počtu objevím na tréninku a slibuji, že nevynechám ani jeden domácí zápas.

Děkuji za rozhovor a přeji krásný den.