Šimon Laštůvka: Na stole bylo odcestovat na Erasmus nebo trénovat ženy

Přinášíme vám druhý rozhovor z prostředí našeho klubu. Tentokrát jsme vyzpovídali trenéra žen Šimona Laštůvku. Jak se dostal k florbalu? Jak dlouho mu trvalo se rozhodnou, jestli bude trénovat ženy? A jsou jeho emoce až moc? To a mnohem více se dozvíte v tomto rozhovoru.

Ahoj Šimone,

začnu trošku ze široka. Jak se mladý kluk z Bystřice dostane k florbalu jako takovému?

Ahoj, začalo to tak, že hráči A týmu Ocelářů přišli dělat na bystřickou základní školu nábory na hokej. Přišly tam tehdejší ikony Ocelářů, jako Polanský, Adamský a brankář Hamrlík. Byla tam i možnost si půjčit helmu a lapačku a hodně mě to bavilo. Hokej mi rodiče rozmluvili, ale v Bystřici fungoval kroužek florbalu, který vedl Tomáš Sikora, hráč, který se podílel na založení našeho klubu. Velmi mě jeho tréninky bavily a už jsem u florbalu zůstal.

Ty jsi byl vždycky v bráně, nelákalo tě to i do pole?

V deváté třídě, když už jsem chytal za Třinec, jsem se vrátil do kroužku v Bystřici a hrál jsem tam ještě rok v poli, než jsem šel na gympl. Ale upřímně, začalo mě to velmi lákat začátkem této sezóny. Strašně by mě bavilo hrát centra, který je více playmaker. Z těch milionu video rozborů, které jsem stříhal, jsem nabyl mnoho vědomostí, jen mi přebývá tak dvacet kilo a nedostatek fyzických zdatností. :D

Na který zápas vzpomínáš, ještě jako hráč nejraději?

Asi nemám vyloženě jeden zápas. Určitě celá poslední sezóna za juniory, kterou jsem téměř celou odchytal já. Tehdy začala pandemie a sezóna byla utnutá, tuším, že jsme dokonce skončili na prvním místě, nevím. Kdybych měl vypíchnout jeden zápas, tak asi to, že mi dal Kajfi šanci odchytat zápas v Poháru s Rožnovem, který tehdy hrál o jednu nebo dvě ligy výš, prohráli jsme asi 8:6.

Mám tady první dotaz ze sociálních sítí. Vrátíš se někdy zpět do brány nebo už tě to neláká?

Láká a rád někdy doplním trénink mužů, pokud jim budou scházet gólmani a budu osloven. Akorát v současné situaci nemám moc prostor, jelikož vedu X tréninků týdně a tréninky se často kryjí nebo na sebe přímo navazují. Ale určitě se ještě mezi tyče posadím. Když vyloženě hořelo, tak jsem odchytal trénink i mým ženám.

Jak se stalo, že se z brankaře stal trenér? Napřed elévu a přes mladší žáky až k ženám?

Taky dobrá cesta, v prváku na gymplu jsem začal dělat i rozhodčího. Už předtím jsem věděl, že mě baví práce s dětmi a v zápasech, které jsem pískal (což bylo většinou elévy), jsem si uvědomil, že bych rád děcka trénoval. Shodou náhod v tom má zase prsty Siki (Tomáš Sikora, pozn. red.) jako šéftrenér mládeže, který mě oslovil. A měl jsem obrovské štěstí, protože jsem v elévech dostal úžasný ročník 2010 a následně 2011. S těmito ročníky jsem právě pokračoval do mladších žáků. Ty 3 roky mě neskutečně bavily, protože se sešla výjimečná parta dětí a také rodičů, kteří jezdili na zápasy a vytvářely atmosféru obdobnou, jaká je na zápasech elitních kategorií. Zároveň vzniklo i mnoho nových přátelství jak mezi dětmi, tak i rodiči a díky toho jsem se do trénování tak zažral. V plánu byl ještě o rok víc, chtěl jsem dokončit celý cyklus elévů a mladších žáků, ale to se nakonec nestalo.

Přemýšlel jsi dlouho jestli vezmeš nabídku trénovat ženy?

Záleží, co je dlouho, Kajfi mi dal nabídku v průběhu října a já mu ji odkýval po Vánocích, tudíž cca 3 měsíce. Rozhodování ovlivnilo mnoho faktorů, od vztahu k 2010/11, chtít vycestovat na Erasmus a hlavně fakt, že by byl trenér mladší než 80 % hráček v týmu + nějaké mé (ne)zkušenosti, jelikož u malých dětí se neřeší herní systémy, jsou jen základy taktiky a nehraje se na skóre, což u žen bylo vše naopak. Navíc když přebíráte tým, který měl dlouhodobě ambici na postup do EŽ a to, že to přebíráte po zkušeném trenérovi, který byl u žen od založení a vycepoval to na tým pomýšlející na extraligu, jsou značně znervózňující okolnosti. Na druhou stranu, mám rád výzvy a cítil jsem, že to je vstupenka k vyššímu florbalu, která mi spadla do klína a nemusela se opakovat. A s tím, že to nechtěl nikdo vzít, jsem tím pádem nemohl skončit jako nejhorší možnost :D

Jak tě holky přijaly do kabiny po dlouhé éře Kajfiho?

Do kabiny nevidím, ale já si myslím, že dobře. Holky věděly, že kdybych to nevzal, tak mohly být bez trenéra a těžko říct, zda by se hlásila první nebo druhá liga. Je mi jasné, že se najde pár hráček, kterým jsem nesedl, ale se všemi jsem vycházel minimálně tak dobře, že to nenarušovalo chod florbalového prostředí, ale to by se dalo říct o každém trenérovi. Největší oporu jsem měl právě u nejzkušenějších hráček, což bylo zásadní pro to, aby tým fungoval. Nejen hráčky s extraligovými či repre starty mě respektovaly a dělaly vždy to, co jsem řekl, dokonce i když jsem je třeba posadil, nebyla na střídačce jediná negativní emoce. Myslím, že mladší holky měly super příklad, jak se chovají správní sportovci v kolektivním sportu.

Všiml jsem si, že máš s holkami přátelský vztah, není někdy na škodu mít takový vztah?

Dobrá otázka. Poslední dobou nad ní hodně přemýšlím. Asi bych to shrnul tak, že jsou hráčky, které kamarádského vztahu nezneužijí a necítí nějakou „volnost“, že jim něco projde nebo že by měly jinačí metr, jedou pořád na 100 %. Jsou ale i opačné případy, které hodně pokouší mé nervy. Perlička například je objednaná pizza (žádná italská, ale americká prasárna), která dorazila těsně po strečinku do haly, a to vše v týdnu před klíčovým zápasem. Našlo by se x situací včetně některých omluvenek. Mrzí mě, že někdy se věci z hřiště přenáší do osobního života a naopak, ale znovu, tím si prošel snad každý trenér. Každopádně vždy budu radši trenér, co se s holkami baví, komunikuje a udržuje kamarádský vztah než trenér teoretik, který se nezajímá o jejich osobní život a řeší jen florbal. Florbal v Třinci je o lidech. Tohle mi asi zůstalo z trénování dětí.

Kolik času trávíš přípravou na daný zápas žen v ČEZ Extralize?

To asi nelze určit, protože příprava trvá celý týden, někdy dva podle soupeře. Záleží taky, v jakém jsme cyklu, protože poslední dobou jsme se zaměřovali hlavně na naši hru a neslo to ovoce. Každopádně jsou všechny tréninkové jednotky v týdnu už zaměřeny na věci, ve kterých je soupeř silný/slabý. Ve hře 5na5 pak řešíme hlavně svou hru. Koncem týdne přicházejí i video rozbory, a to jak sólo rozbor každé naší lajny z posledního zápasu, tak potom i rozbor nejdůležitějších aspektů hry soupeře, na kterého se chystáme. Věřím, že holky jsou pak dostatečně připravené na soupeře jak z technického, tak taktického hlediska.

Sleduješ a rozhoduješ podle širokých statistik, které ti nabízí Český florbal? Mám na mysli + a -, kdo a odkud střílí a v neposlední řadě vhazování?

Ano, využil jsem je letos k jednomu videu, kde jsem řešil statistiku, odkud a kdy góly dostáváme nejvíce, a taky odkud nejčastěji střílíme. Většinu těch statistik už si přečtu sám ze záznamu zápasu, vím, kde hoříme, ale je to fajn, když to člověk vše vidí na jednom místě a může to zařadit do tréninků. Taky třeba individuální statistiky, které u mě hrajou roli, plus/minus, úspěšnost/kvantita střelby…

Je řada na další otázky od publika, tak jdeme na ně.

Podle čeho se rozhoduješ, kdo v zápase bude hrát a kdo sedět?

Aspektů je celá řada a nelze vyjmenovat všechny, ale ty hlavní – výkonnost, přístup, forma, týmovost. Tohle tvoří tak 80 % a pak je řada x faktorů, které rozhodují a v závislosti na situaci dostávají větší váhu ty či oné. Zatímco v pátek večer už většina odpočívá, já jsem schopen i hodinu přemýšlet, zda bude hrát ta nebo ta hráčka. Tohle je ta nevděčná role trenéra, ale ve finále dám na sebe, tak jak to cítím, s čistým svědomím, že jsem to udělal nejlépe, jak jsem mohl v zájmu pro tým. Tuhle metodu jsem dělal už minulou sezónu a výsledek známe, ale stejně se nikdy trenér nezavděčí všem, i když jedná dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Nepřijde ti, že tvé emoce jsou občas přehnané?

Dokud nelámu florbalky o zeď tak ne. Já byl vždy emotivní, povzbuzoval jsem jak ze hřiště, tak z lavičky. Emoce prožívám a budu, takový je můj projev. Nikdy však nepřelívám své negativní emoce na hráčky, opravdu výjimečně za někým přijdu a seřvu ho, jinak to řešíme v klidu. Hlas se zvyšuje, pokud opakovaně děláme stejné chyby nebo se někdo vyloženě nesoustředí a neplní hlavní taktický pokyn do zápasu, ale hráčky po chybě nesrážím, naopak se snažím znovu vysvětlit situaci a povzbudit. Bylo mi po minulé sezóně hráčkami vyčteno, že po nich málo řvu a že to taky občas potřebují, takže to nebude zas tak hrozné. Já prostě zápas prožívám, jsem ve svém flow a užívám si aktivity, kterou rád dělám.

Prý jsi dobrý v e-sportu, kde to v něm chceš dotáhnout?

V době covidu jsem našel vášeň ve hře Call of Duty – Warzone, která mi dodávala potřebný adrenalin, když tréninky nebyly a taky tvořila větší náplň online výuky :D pak prvák a druhák na výšce jsem nehrál snad ani jednou krom Vánoc, během sezóny absolutně nebyl čas stíhat florbal, vysokou školu a osobní život, natož zabíjet čas u počítačové hry. Od léta se ale trocha času v osobním životě uvolnila, a tak si občas s kamarády znovu zahraju, ale tam to končí :D

Ty ses přestěhoval? Protože někoho zajímá datum kolaudace.

Kolaudace se odkládá tak často jako začátek psaní mé bakalářské práce.

Poslední otázku zase z mého soudku. Doporučil bys nám nějaký seriál, film, knihu, co jsi naposled viděl a četl?

Pro dospělé publikum bych doporučil Breaking Bad, to je můj all time favorite. Knihy tolik nečtu, preferuji podcasty, nejčastěji poslouchám na téma podnikání nebo ekonomiky, to, co zrovna vyjde a vyskočí mi. Spíš než čtení nebo podcasty si pustím hudbu s mým vytříbeným vkusem a relaxuji.

Děkuji moc za rozhovor a přeji krásný zbytek dne.