Ikona třineckého florbalu se loučí, kapitán Tomáš Sikora ukončil aktivní hráčskou kariéru

Poslední zápas našeho Áčka v bojích o postup byl pro Tomáše Sikoru tím posledním. Siki se rozhodl po důkladném uvažování ukončit aktivní hráčskou kariéru a odešel do „florbalového důchodu“. Vynikající obránce, trenér, kapitán a jeden ze zakladatelů klubu FBC Třinec, který letos oslavil své desáté výročí, tak další zápasy v Áčku ve své kariéře už nepřidá. Za náš klub odehrál celkem 213 zápasů, ve kterých si připsal celkově 236 bodů, za 123 gólů a 113 asistencí.

Siki, začneme pěkně od začátku. Jak vzpomínáš na své florbalové začátky? Kdo nebo co tě vlastně k tomuto sportu přivedlo?

• Moje úplné florbalové začátky byly tuším někdy v roce 1999. Tehdy se v bystřickém Domě dětí a mládeže poprvé otevřel florbalový kroužek, tak jsme si s partou ze třídy řekli, že to zkusíme a nějak mě to začalo bavit.  O pár let později jsem dostal pozvání na trénink do Třince a moje první ligové starty se začaly psát v dorostenecké kategorii.

Své první zápasy za Třinec v mužském A-týmu jsi odehrál už v sezóně 2005/06, tehdy ještě za extraligový tým SK FBC ZP AGEL Třinec. Jak moc se od té doby florbal změnil?

• V tomto ročníku jsem naskočil jen do pár zápasů. Jako mladý junior jsem opravdu koukal kolem sebe, co se děje, sbíral zkušenosti a pochopitelně starým mazákům míchal pití. Nezapomenu na svůj první vstřelený gól proti Pardubicím, byl to super zážitek. Florbal mi v té době na této úrovni přišel rychlý, ale když to srovnám s tím, co se děje na hřišti teď, tak se to posunulo ve všech směrech šíleně kupředu – rychlost, tvrdost, technická vybavenost hráčů, taktické přípravy…

                       Honza Mieszek: "Siki - borec, se kterým jsem si rozuměl jak na hřišti, tak mimo něj. Hráč, se kterým jsem odehrál v Třinci nejvíce minut na hřišti. Funkce kapitána vystihovala jeho osobnost coby lídra, vzoru a ve správných momentech válečníka. Jako osobnost bude hrozně chybět."

Po třineckém sestupu z extraligy v roce 2009, jsi posléze strávil nějakou dobu v týmu FBC ČPP Ostrava, odkud jsi se v roce 2013 vrátil zpátky pod Javorový. Zařadil ses k jedním ze zakladatelů nového florbalového klubu FBC Ossiko Třinec. Co se ti vybaví z tohoto období? Klub musel začínat úplně od píky a probojovat se do vyšších lig, určitě to nebylo nic snadného.

• V Třinci se po tom divokém období mužský florbal úplně vytratil z florbalové mapy. Což nám, kteří jsme se považovali za odchovance, přišlo šíleně líto a hlavně jsme věděli, že tady ten florbalový potenciál je. Pár kluků a holek jsme tedy spojili síly a pustili se do práce. Naše velké štěstí v té době bylo, že se v Třinci hrála městská florbalová liga, kde jsme se seznámili s majitelem firmy Ossiko, kterému jsme vylíčili naši vizi a tím začala naše dlouhá společná cesta. Postupně jsme se rozrůstali o další kategorie a členy, momentální stav můžete všichni vidět sami.  A co bylo nejtěžší? Asi to, že jsme museli u mužů opravdu začínat v poslední 9. lize a mít vždy nastavené ty nejvyšší cíle, abychom se alespoň přiblížili florbalové špičce.

V roce 2014 jsi získal trenérskou licenci a zažil sis novou roli, a to tu trenérskou. Je možné, že by ses k trénování vrátil nebo už je to uzavřená kapitola?

• Trénování mě vždy bavilo, strašně rád a často vzpomínám na moje první kategorie, které jsme vedl v Bystřici. Proto jsem moc pyšný na hráče, kteří mi prošli pod rukama a u florbalu zůstali, někteří z nich se dokonce usadili v extralize či nakukují do reprezentace a mnozí z nich se stali mými spoluhráči v Třinci. Za uzavřenou kapitolu to tedy určitě nepovažuji. Momentálně trénuji v Třinci nejmenší přípravku a uvidíme, co dalšího přinese čas…

          Lukáš Marthaus: "Siki je můj dobrý kámoš, se kterým se znám od mala, od základní školy. Je to skvělý typ hráče a zároveň vůdčí typ pro "C". Neuvěřitelně bojovný typ, který jako kapitán vede celý tým kupředu, což předváděl všechny ty roky, co jsem s ním mohl hrát po boku."

Když se zpětně ohlédneš za tou kariérou, kterou jsi za ty florbalové roky prožil, měnil bys něco?

• Za ty roky hraní jsem zažil spoustu výher i proher a každý tento moment byl krásný a jedinečný, tak jak se to stalo to prostě mělo být. Jsem rád, že jsem si vybral tento sport a jsem vděčný za všechny zážitky a kamarády, které mi přinesl a doufám, že ještě přinese.

Co vlastně vedlo k tomu oznámení odchodu do „florbalového důchodu“? Kdy jsi o tomto aktu začal vůbec uvažovat?

• Úplně první myšlenka na konec přišla před dvěma lety, kdy jsme v Play-up porazili Brno a po pár hodinách přišel COVID zákaz všech sportů a celý ročník se anuloval. Tady jsem hledal hodně dlouho sílu do letní přípravy s vidinou, že se tato situace může úplně klidně opakovat a to se taky o rok později stalo. Dalším faktorem je čas o víkendech. Hrací systém, který je nastavený v divizi moc nenahrává společnému času tráveného s rodinou. A posledním faktorem byly drobné bolístky, které mě trápily téměř celou tuhle sezonu.  Po součtu všech těchto faktorů jsem si řekl, že vyklidím pole. Nutno ale dodat, že už teď (několik dní po konci sezóny) mi florbal a vše kolem toho chybí.

Kdo z tvých ať už bývalých, nebo ještě do nedávna současných spoluhráčů, ti nejvíce utkvěl v paměti?

• Těch spoluhráčů, se kterými jsem si zahrál bylo opravdu hodně. Kdybych však měl být konkrétní, zmínil bych Honzu Mieszka, se kterým jsem odehrál asi nejvíce zápasu v jedné lajně, dále na mé parťáky z obrany Kubu Kyselého, Toma Janovského nebo teď Ondru Bajtka, který mi přišel na trénink, když byl ve 3. třídě. Rozhodně budu vzpomínat na spolupráci s Martynem, Fildou, oběma Lukášema, Danem B., Paťasem, Žvakinem, když se podívám ještě dál, tak nechci zapomenout na hru s Karasem, Křižem, Bendou, Teslou a takhle bych mohl vypisovat ještě dlouho…

Jakub Kyselý: "Se Sikim se už známe pěknou řadu let. Dokonce bych řekl, že jsem ho v určitých věcech bral i jako mentora. Příkladné chování sportovce a disciplína ho popíše zcela dokonale. Na hřišti skvělý spoluhráč a mimo něj úžasný kamarád!"

 Jak vidíš své budoucí působení v klubu?

• Určitě rád zůstanu ve funkcích, které zastávám. Budu chtít pokračovat u trénování dětí a celkově pomoct klubu, jak to jen půjde, abychom ho dostali ještě výš. Pokud bude prostor, chtěl bych si příští sezonu zahrát veteránskou ligu a potkat lidi, které jsem dlouho neviděl, na to se moc těším.

Třinecký A-tým tvým odchodem ztrácí kapitána, kterého bude velmi těžké nahradit. Koho bys za sebe navrhl pro tuto funkci?

• Potenciál na roli kapitána tam má hned několik adeptů. Svůj tip si ale nechám pro sebe.

      Michal Martynek: "Siki byl po celou dobu osmi let, co jsme tady spolu odehráli a zažili velké zápasy, smolné prohry, příkladem pro všechny. Jeho přístupem k tréninku, zarputilosti a tak dále. Jsem rád, že jsem v něm poznal i kamaráda, a ne jenom spoluhráče."

Co bys závěrem vzkázal nastupujícím mladým generacím, které si florbal oblíbily podobně jako ty?

• "I když je florbal kolektivní sport, tak je složený z jednotlivců. A každý jednotlivec svým přístupem k tréninkům, kondici, životosprávě, regeneraci tvoří obraz celého týmu. A pokud chcete být jako jednotlivci úspěšní či dokonce rozdíloví, musíte tomu sportu obětovat daleko více než dvě tréninkové jednotky týdně. Pak ten tým získá úplně nový rozměr a vytoužené výsledky se zaručeně dostaví. Názorným příkladem můžou být naši soupeři v Play-Up kluci z Plzně."

Siki, díky za rozhovor a za celý klub ti přejeme v osobním životě jen to nejlepší, hlavně zdraví!

• Děkuji moc!

Jiří Kajfosz: "Těžko jsem si mohl přát pro náš tým lepšího kapitána než byl Siki. Svým přístupem byl příkladem pro spoluhráče, na hřišti byl platný článek a v šatně se uměl ozvat, když si to situace žádala. Siki tady odvedl velký kus práce a teď bude důležité, aby na jeho práci dokázali další navázat."