Občas holky v šatně řeknou "stará mamina" směje se Vlaďka Skalíková

Přinášíme Vám interview s Vladimírou Skalíkovou. Havířovská rodačka posílila třinecký klub před sezónou a hned se stala oporou týmu. Díky zkušenostem z extraligy se od ní mají holky co učit.

Ahoj Vlaďko, zhodnoť prosím právě probíhající sezónu.
Ahoj, podle umístění v tabulce je sezóna zatím uspokojivá. Občas jsou zápasy zbytečně napínavé, v horším případě prohrané, proto bychom měly zapracovat na stabilnějších výkonech a klidu na hokejce.

Zatím si ale vedete dobře, vedoucí Ostrava má náskok 5-ti bodů, naopak vy máte dva zápasy k dobru, myslíte na postup? Sezóna se pomalinku chýli ke svému konci.
Na postup si určitě myslíme každá, včetně trenérů. Právě proto by náš herní projev měl vypadat o dost lépe, abychom se v 1.lize hned od počátku netrápily. Věřím, že na tom ještě zapracujeme, času na to bude dost.

Ty jsi přišla do klubu před sezonou. Jak se zrodil tvůj přestup tady do Třince?
Celkem bleskově. Po přáteláku v Havířově právě proti Ossiku jsme se po zápase s Kajfim (Jiří Kajfosz, trenér mužů a žen pozn. redaktora) "střetli" na parkovišti, prohodili pár slov a nápad byl na světě. Hodně tomu pomohl sympatický výkon děvčat proti nám a taky velký rozdíl ve vzdálenosti při dojíždění na tréninky.

Přestoupila si tedy z Havířova do Třince, potkáváte se v lize, je mezi Tebou a bývalými spoluhráčkami rivalita? Hecujete se před vzájemnými zápasy?
S holkama, se kterýma jsem v kontaktu se vždycky jen popichujeme že se na hřišti "pomazlíme" u mantinelu. Jinak si myslím, že o rivalitu nejde. Já chci vždycky vyhrát zápas, ať je to s kýmkoliv.

Ženský tým je ale poměrně dost mladý, neměla si přece jen obavy, přijít do tak mladého kolektivu?
V tom jsem neviděla a ani teď nevidím problém. Občas holky v šatně řeknou "stará mamina", když se o něčem baví, ale dělám, že to se mě absolutně netýká (smích).

Dvě sezóny si působila ve Vítkovicích, v jednom z nejlepších klubu v tuzemsku, co to v Tobě zanechalo, změnila si se hodně jako hráčka?
Vítkovice pro mě byly první velká výzva. Kromě nesrovnatelné zátěže na tréninku jsem se poprvé setkala s velkou konkurencí v týmu, což je dobrá škola pro dobrou výchovu každého hráče. Takže jsem šla hodně nahoru jak fyzicky, technicky, tak i psychicky.

Pak jsi ale přestoupila zpět do Torpéda, který hrál 2. ligu, proč, nebyla možnost hrát za jiný extraligový mančaft?
Byla jsem po zranění kolene skoro půl roku mimo a to ve vysoké soutěži dost chybí. Navíc se naskytla možnost znovu založit tým žen v Havířově, který na pár let přestal fungovat. Takže bych to popsala jako smůla a dobrá příležitost v jednom.

Tři roky jsi se rozehrávala „doma“ v Havířově a pak jsi dostala nabídku z Elite Praha? Jak je tohle možné, že hráčka z druhé ligy dostane příležitost hrát extraligu, cítila jsi, že máš na víc, než je druhá liga?
To by byl sen, dostat nabídku (smích). Bylo to tak, že jsem se přesouvala do Prahy a oslovila sama Elite, jelikož jsem tam znala pár holek. Původně jsem ale myslela, že budu hrát za Béčko. Přišla jsem na trénink a asi o dva týdny později byla nominovaná hned proti FBC Ostrava k extraligovému zápasu, kde jsem odehrála první třetinu. Ještě teď mě z toho bolí svaly na nohou, byl to velký skok (smích).

Jak vzpomínáš na své působení v Elite Praha?
V Elite jsem se naučila dřině, trpělivosti a pokoře. Rozhodně nebylo jednoduché se po delší době prosadit v týmu hrajícím extraligu, ale není to nemožné. Určitě bych své rozhodnutí odejít do Prahy neměnila, hodně mi to dalo.

Jaký byl tvůj nejlepší a naopak nejhorší zápas v extralize?
Nejlepší zápas byl za Elite proti Jičínu, kde jsem byla zvolena hráčkou utkání. Nejhorší asi proti Herbadentu, kde jsem šla obětavě na lavičku s horečkou.

Z místních zdrojů jsem se dozvěděl, že si se dostala i do reprezentace, co je na tom pravdy?
Nebyl ten zdroj moje tréninkové kraťasy? (smích) Je na tom pravda pouze to, že jsem se dostala na jedno soustředění v juniorském věku. Tím má repre kariéra začala a skončila.

Byl to tvůj trenér...
Ten co neví, nepoví! Snad mě to nebude stát místo sestavě. (smích)

Jaké jsou Tvé další koníčky, co Tě naplňuje krom florbalu?
Kromě toho, že jsem mámou na plný úvazek, chodím cvičit a baví mě vaření, protože to k dobrým výsledkům neodmyslitelně patří. V létě jezdím na wakeboardu.

Nejde si nevšimnout, že máš asi toho největšího a zároveň nejmenšího fanouška, který jezdí všude za tvými zápasy...
No jo, pupeční šňůra se nedá jen tak odstřihnout. (smích)

Tvůj brácha, hraje ve Švýcarsku, kdyby se vracel nezlanaříš ho tady k nám do Ossika?
Dám ruku do ohně, že nic jiného než Ossiko v úvahu nepřichází. Akorát se obávám, že žádný návrat v plánu není.

Ani kdyby se tady hrála vyšší liga?
Nejde o ligu ani o kvalitu florbalu. Líbí se mu život ve Švýcarsku a já můžu jen potvrdit, že je tam náramně!

Co bys chtěla vzkázat fanouškům?
Tomu největšímu a nejmenšímu, aby je to stále bavilo. Všem ostatním, aby mysleli na to, že i díky nim jsme tam, kde jsme a můžeme se posouvat dál.

Díky za tvůj čas a odpovědi.
Taky děkuji.