Patrik Čavoj: Splnil se mi sen, být na plný úvazek trenérem

Mnozí z fanoušků a mladších hráčů o něm nic neví. Avšak v posledních dvou letech sehrává v našem klubu jednu z velice důležitých rolí - připravuje naše elitní kategorie na následující sezónu. Nejde o nic jiného než o letní přípravu, kterou máme všichni tak hrozně rádi. Už od mala se věnoval pohybovým aktivitám a dotáhl to až na kondičního trenéra. O tom, jak jeho společnost Fit Factory Třinec začala a jak probíhaly letošní i loňské přípravy se dozvíte v tomto rozhovoru.

Ahoj Patriku, už několik let působíš ve Fit Factory Třinec jako trenér. Můžeš nám upřesnit, o co se jedná, co je cílem a koho trénujete?
Ahoj Míšo, ve FFT působím již 9 let, tedy od jejího založení. Rádi se prezentujeme jako organizace, která učí lidi se smysluplně hýbat a předává širší vědomosti v oblasti pohybu a zdraví obecně. FFT nejsem pouze já, ale také naši trenéři, kteří vedou během týdne spoustu lekcí zaměřených na různé typy cvičení. Trénujeme muže i ženy, všechny věkové kategorie, sportovce i nesportovce, skupinově i individuálně. Nejmladší účastník lekcí má 7 let a nejzkušenější 73 let. 

Už druhým rokem vedete s Romanem Kujawou letní přípravu mužů. Jak bys zhodnotil ty dvě léta, kdy pravidelně muže trápíte jak ve vaší tělocvičně, tak pak na stadionu?
Prakticky od prvního okamžiku jsem byl opravdu a upřímně překvapený nasazením a odhodláním v tréninku. Je to parta, která má toho správného ducha, drží spolu, povzbuzují a motivují se navzájem. V čele se svými nejlepšími hráči, kteří jim všem jdou příkladem jak v tréninku tak i v zápasech. To je vidět i na výsledcích. Dokážou otočit téměř beznadějné zápasy, bojovat až do poslední minuty. To už je dnes docela vzácný jev. Trénink tohoto týmu byl a je pro mne radost a potěšení.

Letos poprvé vedete s Romanem letní přípravu i ženám. Neměli jste trochu obavy? Přeci jen muži a ženy jsou fyzicky dost rozdílní. Bylo těžké pro ně sestavit tréninkový plán?
Šli jsme do toho s tím, že sice nemáme zkušenosti s tréninkem ženského týmu, ale za to máme již opravdu hodně zkušeností s tréninkem žen v našich lekcích a také individuálně. Tréninkový plán nebyl problém sestavit. Hned na úvodním workshopu jsme viděli nedostatky i silné stránky a dokázali jsme trénink rozvrhnout tak, abychom z těch 6-ti týdnů vytěžili co nejvíce. Nemyslím tím jen do fyzické kondice, ale také do stabilizace a kompenzace, která tak je trošku více potřeba než u mužů.

Jak bys zhodnotil tuto premiéru s týmem žen? 
Já to nijak nehodnotím, sezóna sama ukáže.

Jaký je hlavní rozdíl mezi přípravou mužů a žen?
Řekl bych, že u žen je větší rozdíl ve fyzické kondici mezi hráčkami, více fyzických zranění vyplývajících dle mého z několika spíš mimo tréninkových faktorů. Druhá věc je přístup ke tréninku, ženy jsou jiné než muži, mají jinou skupinovou dynamiku, jinak reagují, trénink musí být dle mého názoru i jinak vedený.

Juniory a dorost letos trénujete také podruhé, akorát je místo tebe a Romana trénuje Rosťa Turoň a Michal Šimon. Je to z důvodu toho, že vám to časově nevycházelo, nebo jste to tak měli v plánu od začátku? Radíte se a dostáváte od Rosti a Michala nějaké info, nebo to necháváte čistě jen v jejich režii?
Z časových důvodů jsme jim tyto tréninky museli přenechat. Probrali jsme s trenéry koncept tréninků a nastavili cíle a tréninkový plán. Kluci jsou skvělí trenéři, mají již hodně zkušeností a s mladými hráči to umí. Samozřejmě s nimi probíráme, jak to jde a jak kluci na trénink reagují.

Teď něco o tobě. Zakladatelem FF jsi tedy vlastně ty. Co tě přimělo k založení a jaké byly začátky?
Začátky byly takové dosti punkové. Prostě jsme chtěli cvičit, tak jsme založili klub, ve kterém se trénovalo hodně dlouho zdarma. Začali se k nám přidávat lidé, rozrůstali jsme se a přirozeně měnili svou koncepci. Prakticky se z mého hobby časem stala práce. A splnil se mi sen být na plný úvazek trenérem. Ale nebylo to jednoduché, stálo to hodně sil, několikrát jsem si sáhl na dno a několikrát jsem musel dělat rozhodnutí zda končit nebo pokračovat. Naštěstí se to vždy v dobré obrátilo. A v nejhorší chvíli do toho vstoupil Roman a dal tomu nový život. 
Když jsi nabíral ostatní trenéry, znal jsi je už předtím? Cvičíte všichni podle stejného konceptu, nebo má každý z vás jiný styl trénování?
Trenéři u nás vždy delší dobu trénují jako klienti, poznají prostředí, systém, koncept, vše se naučí a až poté se z nich stávají „trenéři FFT“. Musí to být nadšenci a musí mít zájem a chuť. Každý z nás si pak přirozeně vytvoří vlastní styl tréninku, který upřednostňuje.
Už od mala jsi vymýšlel různé pohybové aktivity. Přemýšlel jsi už tehdy, že bys jednou chtěl být trenérem a předávat svoje znalosti a dovednosti ostatním lidem?
Upřímně ne. Původně jsem chtěl být sportovcem. Jakmile jsem si uvědomil, že to nevyjde, tak jsem se na chvilku od sportu odloučil, 5 let jsem cestoval a pak jsem si opět k pohybu a sportu přirozeně našel cestu.

Také jsi hrával hokej. Jak dlouho jsi ho hrál a co tě přimělo skončit?
Hokeji jsem se věnoval od svých 6 let do nějakých 18. Uvědomil jsem si, že se do NHL neprosadím a začal jsem hledat novou cestu, studovat vysokou školu a věnovat se jiným aktivitám.

Žil jsi několik let v zahraničí. Za jakým účelem jsi odcestoval a co sis odtud přivezl? 
S cestováním jsem začal na vysoké škole, kdy jsem  díky Erasmu mohl žít a studovat v 7 měsíců v Německu. A tak se mi to zalíbilo, že jsem pak pokračoval dále. 10 měsíců v Anglii, 6 měsíců v Mozambiku, 4 měsíce opět v Anglii, 18 měsíců opět v Mozambiku, a pak takový mix krátkých pobytů různě. Je to delší příběh spíš přesahující rámec tohoto rozhovoru.
Přivezl jsem si uvědomění, že jinde to je jiné. Ale lidi jsou všude lidmi. Padla  ve mě určitá omezení, začal jsem si spousty věcí více vážit, protože zejména v Africe to nebylo úplně lehké. Přál bych tuto zkušenost všem.

Díky a přeji mnoho štěstí v dalším rozvoji pohybových aktivit.

Roman Kujawa