S Třincem chci hrát extraligu! říká odhodlaně Martina Szwanczarová.

Dnes jsme si vzali na paškál brankářku juniorek a momentálně při zranění Velčovské brankářskou jedničku žen Martinu Szwanczarovou. Martina nám odpovídala na nejrůznější dotazy. Jestli i Vy máte nějakého oblíbeného hráče neváhejte a dejte nám vědět koho pro Vás máme vyzpovídat.

Ahoj Martino, začnu z ostra a můj první dotaz je jaké jsou Tvé přednosti? 
Ahoj. Hlavní předností je u mě asi to, že si dokážu jít za tím, co chci. Nebojím se neúspěchu a nikdy nic dopředu nevzdávám. Přece jen žijeme jen jednou. Mou největší předností při hře je asi to, že jsem se naučila si v zápase věřit. Už nemám tolik strach, a proto dokážu podávat lepší výkony. Pokud to vezmu z pohledu chytání, je to nejspíš postřeh a práce kolem brankoviště. Jinak jsem celkem vysoká, a tak při vyjetí dokážu pokrýt celkem velkou část brány.  

Jaké jsou tvé slabiny? 
Někdy si moc beru góly, které dostávám, i když za ně nemůžu. Pokud pak dostanu „blbý gól“, je to ještě horší a moc na to myslím, místo abych měla čistou hlavu na zápas. Ve hře je mou hlavní slabinou bližší tyčka, se kterou si moc nerozumím a stojí mě nejvíc gólů. Už se na to ale snažím více zaměřovat. V zápase pak nezvládám výhozy, kdy mám někdy až moc strach, a tak to raději ani nezkusím. Takže někdy je pro mě slabinou strach z chyby. 

Co chceš zlepšit? Na čem bys podle Tebe měla nejvíc zapracovat? 
Do budoucna bych chtěla především zapracovat na mé výkonnosti, trochu ji stabilizovat, zaměřit se na slabiny a odstranit je, abych tak mohla podávat lepší výkony, ale také bych chtěla zapracovat i na regeneraci. Mnohdy si totiž neuvědomuji, jak je důležitá a že ji moje tělo potřebuje.

Čím se lišíš od ostatních hráček v Tvém případě od ostatních gólmanek v týmu? 
To se těžko posuzuje. Každý gólman je jiný, všichni máme svůj styl chytání a ke všemu přistupujeme jinak. Kdybych ale měla říct něco, v čem se určitě liším, tak je to to, že ještě nechytám tak dlouho jako ostatní. Nemám proto ještě tolik zkušeností a hodněkrát potřebuji od nich nebo od trenérů poradit.  

Jak vidíš svou budoucnost? (nejen z pohledu florbalu) 
Abych řekla pravdu, do budoucnosti se moc nedívám, spíše se soustředím na to, co je teď, než na to, co bude. Ale v první řadě bych za rok chtěla udělat maturitu a pak se dostat i na vysokou školu. Jak se všechno bude vyvíjet potom, to se teprve uvidí. Jednu věc ale vím téměř jistě – chci, aby i v budoucnu byl florbal mou součástí, ať už to bude kdekoliv. 

Jaké je Tvé oblíbené jídlo? 
Mým asi nejoblíbenějším jídlem ze všech jsou obyčejné špagety s kečupem a sýrem. 

Jaké je Tvé oblíbené číslo? 
Mám hned dvě oblíbená čísla – číslo 28, které má pro mě určitý význam, a číslo 71, se kterým chytám a které pro mě hodně znamená. 

Máš nějaký svůj oblíbený citát, jaký? 
Ano, mám jeden citát, který mě vždy podrží, když zrovna nemám v bráně svůj den: „Chyby jsou důkazem toho, že se o něco snažíš.“ 

Jaký je tvůj oblíbený hráč a proč? 
Řekla bych, že Lukáš Souček. Strašně se mi líbí jeho styl chytání, navíc se dostal i do reprezentace a jednou bych chtěla být alespoň z části tak dobrá, jako on.  

Jaký je tvůj sportovní/životní cíl? 
Florbal představuje velkou část mého života a strašně moc bych si přála, abych v něm něco dokázala. Třeba vybojovat jednou s Třincem extraligu, zvednout nad hlavu pohár, dostat šanci v reprezentaci, ukázat všem, že něco umím. To vše je pro mě cíl, ale ve sportu mám jeden hlavní – chci zažít něco, na co nikdy nezapomenu, na co budu vzpomínat celý život.  

Co je třeba udělat, aby se ti to všechno splnilo? 
Jít si za tím, dřít a bojovat. Bez toho, abych do toho dala vše, se nic nestane. Je mi jedno, za jak dlouho to bude, a jestli se to nesplní, ale budu vědět, že jsem do toho dala vše, budu i tak na sebe hrdá. 

Jaký je tvůj osobní/týmový cíl pro tuto sezónu? 
Strašně moc bych chtěla všechny překvapit. Užít si každý zápas a využít šanci, kterou dostanu. Na začátku sezóny jsem měla za cíl dostat alespoň jednou šanci v ženách. Situace se ale, hlavně kvůli hodně zraněním, vyvinula tak, že jsem ty šance dostávala vlastně pořád. Mým cílem se proto letos stalo využít ty příležitostí, které dostávám, a nasbírat cenné zkušenosti. V juniorkách zažívám mou poslední sezónu před ženami, a tak doufám, že navážeme na předešlé úspěchy a vybojujeme si co nejlepší umístění. Bohužel obhájit loňské vítězství už nemůžeme, protože MČR zrušili, ale i tak věřím, že se o to porveme alespoň ve skupině. V ženách je cíl jasný, vybojovat play off. Zatím ještě mnohdy sbíráme zkušenosti, ale věřím, že se nám to určitě podaří. 

Co tě při hře nejvíce baví? 
Asi ta atmosféra. Baví mě každý moment na hřišti, každý dobrý zákrok, každá radost, kterou můžu sdílet s týmem, a každá zkušenost, kterou získám. Florbal je hlavně týmový sport, a proto jsem šťastná, když společně vyhráváme a radujeme se jako tým. Kdykoliv je můžu podržet, je to pro mě čest. Naopak když se mi nedaří, dodávají mi sílu oni. Takže ve zkratce, nejvíce mě při hře baví ta týmovost a to, že je každý na hřišti důležitý.