Jan Mieszek: Klíčem k úspěchu je podle mě víra ve vlastní schopnosti

Mieszo. Hodně lidí ho zná a ví, kdo to je - jeden z nejzkušenějších a zároveň klíčových hráčů mužského kádru, trenér juniorské kategorie a také sekretář Inteva Třinec. Víte ale, že ještě před florbalem hrál několik let hokej? Nebo že vystupuje jako ProgresCoach? To a ještě více se dozvíte v následujícím rozhovoru. Tak s chutí do toho!

Ahoj Honzo, momentálně je sezóna opět kvůli koronaviru pozastavená. Co říkáš na to, že se „to“ stalo znova?

No, popravdě jsem moc nevěřil, že by sezóna proběhla bez nějakého zastavení, které nás potkalo, takže jsem na to, dá se říct, byl připravený.

Udržuješ se nějak v kondici?

Jo jo, pro mě osobně je kondice hrozně důležitá. Je to takový základní kámen pro to, abych se na hřišti cítil dobře. Momentálně trénuji dokonce i více, než jsem zvyklý trénovat během klasické sezóny.  Od doby zastavení jsem si dal tři dny pauzu a pak jsem najel na režim pět až šest tréninků týdně, nedávám si žádné brutální nálože, stačí mi padesátiminutový trénink v určité intenzitě, žádné dlouhé tréninky. Přes sezónu jsem zvyklý být v hale i pětkrát týdně, takže to pro mě není ani nějaká obtížná překážka jako že bych se do tréninku musel nutit.

Jak hodnotíš váš vstup do této sezóny v Divizi mužů?

Takový kostrbatý bych řekl, výkony podle mě nebyly na takové úrovni, na jaké umíme hrát.

Několik let už trénuješ dorostence a juniory. Jak ses k trénování dostal? Baví tě to?

Začínal jsem asi čtyři sezóny zpátky. Nabídl jsem se sám s tím, že jsem chtěl tehdejším trenérům J. Kyselému a J. Gaierovi trošku pomoct. Navíc jsem se chtěl do haly dostat častěji než dvakrát týdně, protože jsem byl na takový režim zvyklý z hokeje. A jo, baví mě to hodně, strašně moc. Do trénování jsem celkem dost zapálený. Baví mě se neustále vzdělávat pomocí seminářů, webinářů a rád zkouším nové věci, které získávám například z různých knih. Máme i super kolektiv trenérů (P. Ščigel, J. Janáč a D. Gorný) za což jsem velmi rád. Lidsky jsme si hodně sedli a na sport máme podobný pohled, což je pro dobrou spolupráci zásadní.

Tuto sezónu ale už trénuješ jen juniory. Z jakého důvodu?

Nějak to vyplynulo ze situace. Do minulé sezóny jsme povětšinou byli se „Ščigim“ sami na dvě kategorie a trénovali dohromady. Teď už je situace odlišná, máme jeden trénink dohromady a druhý už má každá kategorie zvlášť, protože základna se každým rokem zvětšuje a už by pro dobrý rozvoj kluků nebylo ideální trénovat dvakrát týdně v počtu cca 25 a více. Navíc i náš trenérský štáb se rozrostl, takže nám to i uvolnilo ruce co se týče zápasových výjezdů.

Před florbalem jsi hrál už od mala hokej. Jak ses dostal k florbalu a jaké byly tvé roky strávené hraním hokeje?

Na hokejové léta vzpomínám velmi rád, měli jsme super partu a zažili hodně srandy. S hokejem jsem skončil v dorostu, jednak kvůli škole a taky už mě to nějak přestalo bavit. Na druhou stranu jsem na tom nebyl bruslařsky moc dobře, takže hvězda NHL by ze mě asi nebyla (smích). K florbalu jsem se dostal přibližně v 16 letech. Jednoho dne byl v třineckém hutníku článek s náborem do florbalu, tak jsem na nábor přišel a od té doby hraji.

Také vystupuješ jako ProgresCoach. Můžeš nám přiblížit tuto tvou roli?

S myšlenkou založit si tuto stránku (profil), jsem si pohrával už celkem dlouho, asi dva roky. Ale až teď na jaře, v první vlně koronaviru jsem to uvedl do praxe. K uvedení do praxe mě popostrčili určití lidé, kteří se mě například ptali: „Trénuješ kondici i mimo normální florbalový trénink? Jak se stravuješ před zápasem a tréninkem?“ a hodně podobných dotazů. Na základě toho jsem si řekl, že něco jako stránku ProgresCoach (Facebook) nebo https://www.hmb-sport.cz/ založím. Psaní článků a dělání rozhovorů mě celkem baví, je to pro mě forma, jak předat ostatním určité informace, které jsou dle mého v dnešním sportovním světě důležité. Při psaní čerpám z určitých protokolů a mých zkušeností, například jak zlepšit kvalitu spánku, která je podle mě pořád opomíjená, ale je rozhodující v našem celkovém fungování. Za mě, když chci udělat nějakou změnu např. zhubnout, zdravěji jíst, častěji trénovat, tak jako první bych se měl zaměřit na zlepšení kvality spánku.

Jaký je tvůj florbalový cíl?

Jeden velký cíl (sen) se mi už splnil minulý rok. Vždycky jsem chtěl zažít „vyprodanou“ halu STaRS. To, že jsme hráli proti Tatranu Střešovice byla už jenom taková třešnička na dortu. Momentálně mám dva velké cíle a jeden ještě větší.

První je ten, že bych chtěl znovu zažít vyprodanou halu ale s tím, že na konci zápasu bychom se radovali my. Druhý je ten, že bych chtěl, abychom jednou hráli extraligu. Když se splní ten druhý, tak se podle mě zároveň splní i ten první. Věřím, že se nám to jednou povede, jsem o tom přesvědčený, fakt. Ten největší, si nechám pro sebe.

Jaký byl tvůj největší sportovní úspěch?

Doufám, že ty největší mám ještě před sebou. Já jsem typ člověka, který si úspěchy moc nepřipouští, takže na to nedokážu odpovědět úplně konkrétně ale třeba jsem velmi rád za to, že mě nepotkalo žádné zranění a taky, že mám kolem sebe lidi, se kterými si rozumím a cítím se s nimi fajn. Takové štěstí nemá každý.

Jaké jsou tvé koníčky?

Těch je hodně. Jsem vášnivým fanouškem silniční cyklistky, především Tour de France, při tom dokážu sedět i šest hodin u televize, ti chlapi jsou pro mě fakt borci. Dále mám rád horskou turistiku, saunu a sleduji NHL. Někdy se podívám i na hokejovou extraligu nebo fotbal ale to mě v českém podání moc nebaví.

Co tě naplňuje?

Třeba teď momentálně je to odpovídání na tyto otázky (smích). Ale určitě je to trénování, čas strávený s přítelkyní a těsné zápasy.

Co je podle tebe klíčem k úspěchu?

Víra ve vlastní schopnosti!

Díky za rozhovor, ať se daří.